Dnes jsou vztahy mezi námi mírně řečeno na bodě mrazu. Když si náš syn Filip bral Mariku za ženu, měli jsme všechny důvody k tomu, abychom byli pyšní. Nejenže se nám „vydařil“ kluk, který byl šikovný a podnikavý, ale i naše snacha vypadala jako ideální žena. Krásná, milá, cílevědomá. V zaměstnání byla úspěšná, ale taky uměla skvěle vařit a výborně šila. Mladí měli všechno promyšlené a byli odhodlaní neponechat nic náhodě. Brali se až ve chvíli, kdy měli vyřešené bydlení a chtěli si pořídit rodinu. Jenže právě to mi tak trochu ukázalo, že naše snacha má i své slabší stránky. To, že budou mít děťátko do roka, brala jako samozřejmost. Sebevědomě tvrdila, že když je mladá, zdravá, stravuje se přímo vzorově a pravidelně cvičí jógu a Filipa naučila na stejný životní styl, pak není důvod, aby se jim to nepovedlo. Samozřejmě jsme jim moc přáli, aby se zadařilo, jenže příroda si poručit nedá.
Plány jim tak docela nevycházely
Po dvou letech snažení začínalo být jasné, že všechno nepůjde tak úplně podle plánů. Marika se navenek tvářila stále stejně odhodlaně a nepřipouštěla si žádné pochybnosti. Ale od syna jsem věděla, že doma se chová úplně jinak. Byla naštvaná, fakt, že se jí nedařilo počít, brala jako schválnost od osudu. Po čase začala obviňovat Filipa, že je to jeho vina, že nežije dost zdravě a dost se nesnaží. Postupně mu zakázala chodit s kamarády na kuželky, protože si tam občas dal pivo, nasadila mu přísný jídelníček a diktovala mu, i kdy má chodit spát. Chápu, že žena z touhy po dítěti udělá ledacos. Ale tohle se mi nelíbilo. Rozhodla jsem se, že si s ní promluvím. Snažila jsem se být co nejtaktnější. Vlastně jsem jí jen chtěla říct, že by pomohlo, jen kdyby zvolnila tempo. Jenže to jsem se se zlou potázala. Za pár dní za mnou navíc přišel Filip. Už od pohledu byl zkroušený. „Mami, co jsi to udělala,“ vypadlo z něj asi po půl hodině, kdy jsme se bavili o úplně nepodstatných věcech. „Já vím, že jsi to myslela dobře. Jenže Marika se příšerně naštvala. Teď mi tvrdí, že je vina určitě na mé straně a žene mě na vyšetření, jestli nejsem náhodou neplodný. Nemám jí to za zlé, víš, jak moc to dítě chce. Jenže od té doby, co jsi s ní mluvila, je u nás doma příšerné dusno. “Cítila jsem se hrozně. To jsem tomu dala.
Vyšetření neprokázalo neplodnost
Vyšetření nakonec prokázala, že Filip neplodný není. A nebyla ani Marika. Prostě se jim jen nedařilo. Lékař jim doporučil vlastně to samé, co jsem Marice řekla já. Tolik se na dítě neupínat a zvolnit tempo. Jenže snacha, jak se zdálo, měla v povaze úpornost, která jí to zkrátka nedovolila. Po dalším roce problémů, dusna a špatné nálady nakonec ve vší tichosti podstoupila umělé oplodnění. Mimochodem, o téhle metodě se předtím vyjadřovala jako o něčem, co je proti přírodě a do čeho by nikdy nešla. Když nám syn oznámil, že z nás bude dědeček a babička, byli jsme neuvěřitelně šťastní. Mně se navíc ulevilo i za něj. Doufala jsem, že se Marika začne chovat normálně a vztahy mezi námi budou opět hezké a klidné.
Lucinka byla krásné miminko
Lucinka se narodila v termínu, krásné a zdravé miminko. Od první chvíle byla naše malé sluníčko. Jenže chudák holčička netušila, že má maminku, která bude chtít, aby její sluníčko bylo nejzářivější v okolí. Že něco není v pořádku mi došlo, když jsem dva měsíce poté, co se vnučka narodila, objevila u mladých na ledničce zvláštní grafy. Samozřejmě mě zajímalo, co znamenají. Snacha mi vysvětlila, že jeden ukazuje pokroky průměrného dítěte, druhý to, co od Lucinky očekávají a třetí, jak si holčička vede. Zarazilo mě to. Vlastně mi to připadalo zrůdné. Miminko má přece člověk milovat, ne vymýšlet, jaké by mělo být. Doufali jsme s manželem, že se to časem zlepší. To jsme se ale mýlili. Jak malá rostla, přibývalo grafů, tabulek a předpokladů. Marika malou už od dvou let doslova cpe do různých kroužků, učí jí i to, co chudáka Lucinku vůbec nezajímá. Syn se sice snaží její výchovné metody mírnit, ale moc se mu to nedaří.
Grafů jenom přibývalo
Před pár týdny jsme měli naši malou, čtyřletou princeznu zcela mimořádně na víkend. Jenže v neděli odpoledne měla jít se svojí maminkou na cvičení jógy matek s dětmi. Hodinu předtím, než si pro ni její maminka přišla, naše vnučka usnula. Když Marika dorazila, odmítla jsem ji vzbudit. „Nebudete mi říkat, jak mám vychovávat svoje dítě. Vůbec nevíte, co je pro ni dobré. S vaší leností by z ní nic nebylo. Teď vstane a pojedeme na jógu.“
Nevíme, jak to změnit
Nemusím říkat, že jsme se hrozně pohádaly. Na povrch vyplulo vše, co se mezi námi už dlouho střádalo. Malá samozřejmě nakonec musela tam, kam chtěla maminka. Chvíli předtím, než za sebou zabouchla dveře, řekla Marika Lucince, že se k dědovi a babičce jen tak nepodívá. A toho se od té doby drží. Syn s ní nic nezmůže a my vídáme vnučku jen tajně. Mnohem horší je pro mě ale vědomí, jaký život tu malou čeká. Někomu se naše snacha může jevit jako téměř dokonalá matka, která udělá pro své dítě maximum. Jenže podle mě je to psychicky nemocná osoba, která svou snahou mít perfektní dítě Lucinku prostě ničí.
Inka (67), Aš
