Zábava se může stát problémem v lidských vztazích, když ji lidé berou vážně.
Asi většina lidí zná ty televizní pořady, kde se schází skupinka lidí, navzájem si vaří a pak si hodnotí své kuchařské výkony. Kamarádku Jitku napadlo, že bychom si mohli takovou soutěž uspořádat i my.
Hádky hned napoprvé
Daly jsme dohromady další tři kamarádky, kterým se nápad líbil. Bydlely jsme celkem blízko sebe, takže s návštěvami nebyl problém. Zbývalo určit, o co se bude hrát – pravidla měla být stejná jako ta v televizi. Nešlo nám o zbohatnutí, ale o zábavu a také o prestiž, takže každá z nás obětovala tisícikorunu; vítězka měla tedy brát pět tisíc korun. Začaly jsme u Jitky doma. Už tam se projevily první rozpory. Vypadalo to, že jsme to všechny braly dost vážně. Jitka uvařila svůj speciální guláš, který už jsem párkrát u ní měla. Neviděla jsem na něm chybu, proto mě překvapilo slabé hodnocení ze strany dvou dalších kamarádek, Heleny a Petry. Viděla jsem v tom schválnost a také jsem se nahlas ozvala, tím spíš, když jsem viděla, jak je Jitka z jejich reakce zaražená. Takhle nějak začala naše malá „válka“. Na jedné straně jsem byla já s Jitkou, na druhé straně Helena a Petra. Pátá účastnice Romana zůstávala neutrální.
Dodnes spolu nemluvíme
Pokračovalo se u Petry a Jitka kamarádce vrátila její kritiku v plné míře. Málem si kvůli tomu vjely do vlasů. Tehdy mě napadlo, že by asi bylo lépe, kdybychom v soutěži nepokračovaly. Viděla jsem jasně, kam to spěje a tušila jsem, že se vše bude ještě zhoršovat. Měla jsem bohužel pravdu. Třetí kolo se konalo u Petry a tam vlastně všechno skončilo. Další pokračování už se nekonalo, protože jsme se všechny mezi sebou rozhádaly. Tenhle stav vlastně trvá dodnes. Já dál kamarádím s Jitkou a občas si navzájem i uvaříme. S Helenou a Petrou se už vůbec nestýkáme. Jediným prostředníkem mezi dvěma skupinkami rozdělených kamarádek je tak nakonec tichá Romana.
Veronika R. (46), Pardubice
