Jednou se k nám přitoulalo krást mývalí mládě a vypadalo tak roztomile, že jsme si ho okamžitě zamilovali. Máme ho doma, i když nám stále úspěšně utíká.
Když se objevil u dveří naší chalupy, člověk by se nad ním rozplynul.To zvíře je neuvěřitelně roztomilé, bylo to ještě mláďátko a moc se nebálo. Děti z něho byly nadšené, tak jsme mýválka lapili. Zatímco jsme si s manželem vzali zvířátko do parády, děti mu vymysleli jméno Banditos.
To pro tu jeho černou masku na obličeji a loupežnické aktivity na naší chalupě. Vykoukali jsme ho, učesali, odblešili a hned druhý den odnesli k veterináři. Jednohlasně jsme se shodli na tom, že si zvířátko necháme, i když nás odborník varoval, že mývalové jako mláďata jsou přítulná a hravá, čím ale jsou starší, mohou se stát nebezpečně agresivními.A navíc – rádi utíkají. Dříve nebo později nám uteče. První dny to byl zlatý mazel.
Pořád se držel doma.
Jenže pak opravdu najednou zmizel. Druhý den v noci jsme ale zaslechli škrábání na dveře. Banditos se hrnul do kuchyně k misce.Proti jeho útěkům nezabíralo vůbec nic. Pokaždé si našel cestu, kudy ven. Byl hrozně chytrý a rafinovaný. Záhadné zmizení Jednoho letního dne jsme se rozhodli, že se pojedeme koupat k rybníku asi dvacet kilometrů od naší chalupy.Banditu jsme vzali s sebou. Vypadal spokojeně, poskakoval kolem nás a po nás přivázaný na vodítku nebo se válel v přenosce pro kočky. Tam taky odpoledne usnul. Jenže jakmile jsme si zabalili k večeru věci, najednou nebyl.Přenoska byla prázdná. Někdo ho musel pustit na svobodu nebo ukrást. Ptali jsme se lidí, jestli někoho neviděli. Hledali jsme, jezdili kolem koupaliště dokola, ale mýval zmizel. Vůbec se nám nechtělo odjíždět.Jenže děti už potřebovaly spát. Domluvili jsme se cestou, že se druhý den vrátíme a budeme v pátrání pokračovat. Bylo to bezvýsledné. Večer jsme se zase sbalili a jeli domů… Další den jsme rozvěsili po okolí fotku našeho mazlíka, kdyby náhodou.... Po několika dnech jsme vyrazili na víkend na chalupu. Už když jsme přijížděli, začala Mariánka pištět nadšením: „Mami, Bandi je na schodech, našel nás!“ Nemohli jsme uvěřit, opravdu to byl náš mýval. Radostně se k nám hrnul.Vyhublý ale rozhodně nebyl, žebral v místní hospodě a obtěžoval turisty. Jestli ho tehdy někdo ukradl, tak mu náš Banditos utekl stejně, jako to dělal a stále dělá nám. Zatím je naším velkým mazlíkem, po mrzoutství nebo dokonce agresivitě ani stopy.
Alice (41), Kadaňsko .
