Od dětství jsem trpěla záhadnou nemocí. Nikdo mi nedokázal pomoct. Až minulý život ukázal příčinu.
Prvně se mi to stalo jako miminku a s naprostou pravidelností se problém opakoval každý rok – vždy ve stejném období.Tu záhadnou nemoc nedokázal nikdo nikdy rozluštit - až do mých třiatřiceti let. V čem spočívala ta podivná choroba? Na dlaních se mi objevily krvavé skvrny. Když se to stalo první Velikonoce, bylo mi 7 měsíců.Rodiče z toho byli vyděšeni a okamžitě volali pohotovost. Lékař se tvářil nepříjemně a rodiče podezíral, že mi ublížili. Skvrny po svátcích zmizely, do roka a do dne se ale na mých malých dlaních objevily zas.Rodiče souvislost s tímto svátkem a mým „problémem“ nenapadla. Jak by také mohla, když to bylo v dobách minulého režimu.
Vysvětlení neexistovalo
Tak se to opakovalo rok co rok. Byla jsem zdravá, skvrny naskakovaly na dlaních bez příčiny.Když jsem dospívala, poslali mě k psychiatrovi, zda se nejedná o psychickou záležitost. Zpovídali mě, s kým se stýkám, zda nejsem fanaticky věřící třídní nepřítel. Po revoluci, když se objevili různí léčitelé, esoterici a věštci, jsem se snažila přijít záhadě na kloub sama.Bylo mi přes třicet, na svou velikonoční „alergickou reakci“, jak jsem to nazývala, jsem si už zvykla, ale přesto jsem toužila znát důvod, proč se mi taková věc stává, a proč to je vždy na Velikonoce. Dlouho se mi nedařilo najít správného člověka.Až jednou. Byla to náhoda, kdy do našeho města přijela se svou besedou jistá doktorka, která se zabývala minulými životy.
Zbavila mě trauma
Navštívila jsem její ordinaci. Vedla mě mými životy a hledala.Problém našla přesně tam, kde tušila. Ocitla jsem se v dobách starého Říma, byla jsem chlapec, sotva patnáctiletý, křesťan, kterého přibili ke kříži. Prožívala jsem strašnou bolest a dlouhé umírání. Viděla jsem svou zoufalou matku i otce, kteří plakali.Bylo to tak bolestivé, že jsem se ještě dlouho po regresi nemohla uklidnit. Když jsem od doktorky odcházela, říkala jsem si, jak s tím teď budu žít? Ale opak byl pravdou. Už ten večer před spaním jsem si uvědomila ostatní životy, kterými jsem mezi tím dávným a současným v regresi procházela.Byly krásné, byly odměnou za utrpení čisté duše. Díky nim jsem trauma překonala. Od té chvíle se mi krvavé skvrny na dlaním už nikdy na Velikonoce neobjevily.
Anežka (56), Olomouc .
