Naši předkové, kteří už tu nejsou, mohou stále ovlivňovat to, jak se rozhodneme.
Moje babička pro mě byla někým jako průvodkyní životem. Mohla jsem se jí svěřovat naprosto s čímkoliv a věděla jsem, že mi dobře poradí. S rodiči jsem příliš dobře nevycházela, takže mi babička pomáhala i s mými životními průšvihy. Zemřela, když mi bylo dvacet sedm let; hodně jsem to obrečela.
Měla jsem dvě možnosti
V duchu jsem se k babičce obracela i v průběhu dalšího života. Snažila jsem se zjistit, jak by se na můj problém dívala právě ona. Nejspíš by mi bývala poradila, ať se rozvedu, dříve, než jsem k tomu dospěla já sama. Takhle jsem promarnila několik let života po boku muže, který si to nezasloužil.
Prožila jsem několik dalších vztahů a nikdy jsem to jako samotná matka s dítětem neměla snadné. Vždy to po čase dopadlo rozchodem. Když syn vyrostl a žil svým životem, cítila jsem se najednou hrozně sama.
Dala jsem si inzerát. Mnoho odpovědí mi nepřišlo, dvě mě ale velmi zaujaly. S oběma zájemci jsem se sešla a najednou jsem byla celá zmatená. Předtím bylo v mém životě prázdno a najednou jsem si nemohla ze dvou ctitelů vybrat.
Dostala jsem znamení!
Kamarádka, která se zajímala o ezoteriku, mi poradila, ať udělám rituál, ve kterém se své dávno mrtvé babičky zeptám. Stačila k tomu jen fotografie a u ní zapálená svíčka. Před fotografii jsem měla položit dva papírky. Na každém z nich bylo jméno jednoho z oněch ctitelů z inzerátu.
Uposlechla jsem a provedla jsem to přesně tak, jak kamarádka řekla, i když mi nebylo jasné, jak poznám výsledek. Nechala jsem svíčku pomalu dohořet a u toho jsem usnula. Když jsem se probrala, svíčka už zhasla.
Před fotografií babičky ale už byl jen jeden z papírků. Pochopila jsem, že tohoto partnera si mám vybrat. Byla to dobrá volba, protože sem s ním dodnes, zatímco z toho druhého, jak jsem se pak dočetla, se vyklubal sňatkový podvodník.
Hana R. (58), Prostějov
