Zázraky se nám mohou přihodit kdykoliv. Když se stanou, změní náš pohled na svět.
Některým věcem člověk uvěří až tehdy, když je prožije na vlastní kůži. Proto by nikdo z nás neměl odsuzovat druhé lidi, kteří tvrdí něco zdánlivě nesmyslného. Já jsem se například hodně dlouho vysmívala své sestřenici; ta se o věci mezi nebem a zemí zajímala už od mládí. Vždycky jsem se cítila jako ta dospělejší a rozumnější, co se nenechá jen tak opít rohlíkem. A pak se mi jednoho dne stala věc, která mě přinutila ve zralém věku úplně změnit pohled na svět.
Na bolest nic nezabíralo
Byla jsem zrovna delší dobu doma sama, protože manžel odjel s kamarády na túru do hor. Mně to už moje zdraví bohužel nedovolovalo, kvůli problémům s nohou. Svému muži jsem ale ráda a ochotně tu možnost dopřávala. V případě, že bych něco v době jeho nepřítomnosti potřebovala, mohla jsem zavolat synovi. Ten bydlel na druhém konci města, ale ochotně by přispěchal vyřešit problém. Hned první večer po manželově odjezdu jsem se cítila nezvykle divně. Točila se mi hlava a myslela jsem si, že na mě leze nějaká chřipka. Šla jsem si proto brzy lehnout, ani jsem neměla náladu na svůj oblíbený televizní seriál. Nemohla jsem dlouho usnout a začínala jsem se pomalu bát, že ta nemoc, která se o mě pokouší, bude nějaká vážnější. Nezabraly ani prášky na bolení hlavy ani bylinkový čaj. Nakonec se mi po urputné námaze podařilo usnout, zničehonic mě přemohly únava a pocit tíže. Nespala jsem ale moc dlouho. Probudil mě pocit velkého horka, nebylo to ale nepříjemné. Celé tělo mi hořelo, jako bych měla horečku. Připadalo mi, že ložnice je osvětlená jako za bílého dne, ačkoliv bylo zhasnuto. Měla jsem z toho v hlavě zmatek, ale pak to všechno zničehonic přestalo, ustoupila i ta bolest hlavy a já v klidu usnula.
Nevěděla jsem, odkud to přišlo
Druhý den byla sobota. Hned po probuzení jsem zjistila, že je něco jinak, než obvykle, i když jsem tomu nejdřív nerozuměla. Věděla jsem například, že manžel má problémy a že mi bude za chvíli volat. A skutečně, do pěti minut se ozval mobil a můj muž mi sděloval informace o autonehodě, kterou před chvílí měli. Jeden z kamarádů, ten, který řídil, ji odnesl lehčím zraněním, ale budou dál v cestě pokračovat. Aniž bych věděla jak, okamžitě jsem vyslovila jméno toho řidiče, čímž jsem manžela trochu překvapila. Také jsem mu řekla, že se z cesty vrátí předčasně, protože auto se jim po té bouračce dodatečně porouchá. Myslel si, že žertuji. Já sama jsem ale neměla ponětí, kde se ve mně vzala ta jistota, že to tak bude. Postupně jsem zjišťovala, že po té podivné příhodě s bolením hlavy mám schopnosti, které jsem předtím neměla a kterým bych ani jinak neuvěřila. Věděla jsem vždy předem, co se stane, ne do vzdálené budoucnosti, ale třeba do hodiny. Dokázala jsem podle hmatu poznat, který předmět komu patří. A zjistila jsem, že některým lidem umím číst myšlenky.
Trvalo to jen krátce
Byla jsem z toho všeho naprosto vykolejená. Nejprve jsem si myslela, že jsem se asi zbláznila, ale druhý den, v neděli, jsem se vzpamatovala a začala jsem si své nově nabyté schopnosti užívat. Těšila jsem se, jak manžela po jeho návratu budu stále překvapovat. Jenže než přijel předčasně zpátky, tak jak jsem předpovídala, všechno to pominulo. Začalo to opět bolestí hlavy a když mě přešla, viděla jsem, že jsem stejná jako dříve. Té noci se mi ale zdál sen, ve kterém mi nějaká bytost v podobě anděla říkala, že ty zvláštní schopnosti byly jen dočasný dar, abych poznala, že jsou opravdu na světě věci, které nás přesahují. Dnes už to vím a nikomu se v tomto směru nevysmívám.
Soňa P. (56), Most
