Dlouhá léta jsem nemohla najít zaměstnání, které by mě uspokojovalo. Pomohly mi až hvězdy.
V osobním životě jsem nikdy neměla žádné vážnější problémy. Postupně jsem si prošla třemi delšími vztahy a s každým z těch kluků jsem se rozešla v dobrém a zůstali jsme přáteli. Čtvrtým, tím nejdokonalejším, se potom stal můj manžel. Horší to pro mě bylo s prací. Po střední škole jsem si našla běžné zaměstnání v administrativě, ale to mě vůbec neuspokojovalo. Dvakrát mě z toho „osvobodila“ tříletá mateřská dovolená. Když jsem se pak vrátila do kanceláře, cítila jsem, že tam dlouho nezůstanu. A měla jsem pravdu.
Manžel mi radil psychologa
Postupně jsem střídala různá pracoviště a získávala si tak nezáviděníhodnou pověst fluktuanta. Nikde mě to ale nebavilo. Měla jsem přitom docela štěstí na lidi, takže alespoň tahle stránka věci mě nesrážela na dno. Často jsem se o svém problému s vhodnou prací bavila s manželem. Ten mě vždy nakonec ujistil, že klidně mohu zůstat doma a starat se o domácnost, protože on to finančně zvládne. Já jsem ale nepatřila k typům, kterým by podobné přenesení odpovědnosti na partnera vyhovovalo. Zdálo se, že řešení konečně najdu tehdy, když si moje sestřenice založila malou rodinnou firmu a potřebovala někoho, kdo by jí dělal administrativu. Což o to, práce to nebyla těžká a se sestřenicí jsem si dobře rozuměla, ale moje vnitřní pocity to nevyřešilo. Manžel mi několikrát radil, abych si zašla k psychologovi, který by se mnou rozebral, co vlastně chci. Já jsem ale nakonec objevila úplně jinou možnost!
Překvapivý návrh
Při pročítání jednoho časopisu mě zaujal inzerát astrologa. Kromě jiného v něm sliboval, že pomůže i s výběrem vhodného zaměstnání podle horoskopu. Sice jsem nikdy moc na hvězdy a různé další věštby nevěřila, ale tenhle inzerát vypadal dost důvěryhodně, i když bych rozumně nedokázala vysvětlit proč. Zavolala jsem na uvedené číslo a dojednala si u astrologa návštěvu. Doma jsem nic neřekla. Setkání s astrologem bylo zajímavé hned od začátku. Získal si mě tím, že si nehrál na žádného tajemného zasvěcence, ale poté, co si prohlédl můj horoskop, sdělil pár věcí, které odpovídaly mojí charakteristice. Pak přešel k podstatě problému, se kterým jsem se na něho obrátila: pracovnímu uplatnění. Navrhl mi několik věcí, které mě dost překvapily. Jedna z nich mě ale přímo šokovala. Prací, která by mě bavila a v níž bych se dokázala realizovat, bylo mimo jiné řízení tramvaje!
Byla to trefa do černého!
Samotnou by mě taková věc asi nikdy nenapadla. Teď, když jsem to měla potvrzené z „hvězd“ - i když věřit jsem tomu samozřejmě nemusela - jsem o ní přemýšlela víc a víc. Doma jsem nic říkat nechtěla; bála jsem se, že se mi vysmějí. Několikrát během krátké doby jsem se svezla tramvají z konečné na konečnou a představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych místo řidiče seděla v kabině já. Inspirovalo mě i to, že jsem viděla více žen řidiček, a to dokonce i v mém věku před čtyřicítkou. Čím dál víc jsem si uvědomovala, jak by mi taková práce vyhovovala. Žádný stereotyp, žádní nadřízení vedle v kanceláři, stále mezi lidmi a přitom vlastně svým způsobem svobodná. Když jsem se konečně odhodlala svěřit se s touhle ideou manželovi, překvapil mě. Čekala jsem spíš, že se mi lehce vysměje nebo mi to bude rozmlouvat. Trochu mu vadilo, že ta práce je i nebezpečná, ale jinak mě podpořil. Do půl roku od návštěvy u astrologa jsem se rozloučila se současnou prací, nastoupila k dopravnímu podniku, udělala patřičný kurz a poprvé usedla do kabiny tramvaje. Dnes dělám tuhle práci už desátým rokem a pořád mi připadá zajímavá. A jsem vděčná, že jsem tehdy k tomu astrologovi šla; jinak bych se dodnes trápila někde v kanceláři a byla nespokojená!
Táňa V., (50), Ostrava
