Jsme nešťastní z drsného chování učitelky

Moje vnučka Adélka chodí na dopoledne do školky, protože za rok půjde do první třídy. Učitelka na děti ale křičí a citlivá vnučka tím trpí.

Adélka se do školky moc těšila. Je to holčička veselá, společenská a učenlivá.Teď tam ale nechodí zrovna s nadšením. Občas si stěžuje na jídlo nebo na to, že si ve školce nemůže dělat, co chce, a musí se přizpůsobit ostatním. Ačkoliv její připomínky chápu, vím taky, že si na obě věci bude muset s nadcházející školní docházkou zvyknout.Proto ji vyslechnu, vysvětlím svůj pohled a navrhnu, jak si nejlépe užít ve školce s ostatními dětmi společně strávený čas. Adélka je jedináček, všechno se až dosud točilo jen kolem ní. Vidím na ní, jak moc je důležité, aby dítě před školní docházkou aspoň chvíli chodilo do školky a na kolektiv si zvyklo.

Proč na ně křičí?

Jenže už několikrát jsme s dcerou a zetěm zaznamenali něco, co nás zarazilo. Vnučka zmiňuje konkrétní učitelku, která hrozně křičí, když děti zlobí, a Adélce ten křik vadí. Tvrdí, že ona nezlobí, že jde o jiné děti, přesto jí to stresuje.Je pravda, že jsme klidná rodina, naše vztahy jsou harmonické, nikdy se u nás ani nezvyšuje hlas. Adélka na něco takového není zvyklá. Nechtěli jsme však před ní srážet učitelčinu autoritu, přišlo nám však nenormální, aby na malé děti opakovaně ječela.Ráda bych za ní zašla a v klidu to probrala, bojím se ale, že to pochopí špatně. Upřímně řečeno mi není sympatická. Když vyzvedávám vnučku ze školky, vždycky se jí vyhýbám. A podobný názor na ní má i dcera a maminky dalších dětí, kteří do školky chodí.Dcera si už neodpustila nějakou ironickou poznámku, proto nechce, aby to vypadalo, že jde o něco osobního. Rodinná rada rozhodla, že to budu já, kdo se nepříjemného úkolu ujme. Vždycky jsem byla diplomat.Je to jediná školka v našem okolí, jinou šanci nemáme.

Svolala jsem poradu

V takových chvílích není od věci povolat kamarádky a u kávy se poradit. V našem věku už máme každá cenné životní zkušenosti. Shodly jsme se na tom, že celou záležitost nemůžeme nechat jen tak.Je dobré, aby vnučka věděla, že v nás má oporu, když se učí orientovat v okolním světě. Tím je pro ni i školka. Shodly jsme se ale na tom, že si musím nejdříve dobře o všem s vnučkou promluvit. Doporučit jí, aby si zacpala uši, když učitelka křičí, a říkala si, že to není na ni a že se to bude v jejím životě občas stávat.Dcera navštívila dětskou psycholožku, která ji řekla, že není třeba zatím nic řešit. Až kdyby se objevily u vnučky projevy stresu, jako jsou bolesti břicha nebo pomočování. Teprve pak by bylo třeba navštívit dětského psychiatra, promluvit si s dalšími rodiči a učitelku řešit.Tak se snažíme vydržet. Je to ale pro nás doma těžké poslouchat Adélku každý den, jak moc ji takové výchovné metody této učitelky drásají duši, a přesvědčovat ji, že to je ta správná příprava na život. Nemůžeme se dočkat, až budou prázdniny a vnučka nastoupí do školy.Utěšujeme se, že paní učitelka v 1. třídě bude zcela jiná. Vyrovnaná a laskavá.

Anna (54), Žďársko.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden