Kdo je na světě nejvěrnější

Toho psa jsem si všimla když jsem šla z práce. Malý chundelatý voříšek postával před hospodou, jakoby na někoho čekal. V podvečer jsem musela pro sůl do obchodu. To pejsek ležel vedle vchodu. Říkala jsem si, že jeho páníček musí být pěkný necita, když ho nechá takhle venku, bez dozoru. Druhý den ráno ležel pod lavičkou v parčíku proti hospodě. Někdo mu tam dal misku s vodou a trochu granulí. Dal se ode mě vylákat ven, nechal se pohladit, ale byl vylekaný a ostražitý a zase se rychle stáhl zpět.

Čí je to pes?

Odpoledne už mi to nedalo a zašla jsem do hospody. Zamířila jsem si to rovnou do výčepu. „Nevíte komu patří ten zrzavý pejsek, co hlídkuje před hospodou?“, zeptala jsem se hospodského. „No jo, na toho se teď ptá každej...“, odvětil s povzdechem. „To je Fído, patřil panu Jiránkovi. Pan Jiránek sem chodil každý den na pivko a popovídat si. Jenže už to bude tak dva měsíce, co umřel na infarkt. Žádné blízké příbuzné nemá, tak Fída odvezla odchytovka do útulku.
Je to hejzkej pejsek, moc se tam neohřál, ale od těch lidí, co si ho vzali, utekl a začal hlídat před bytem, jestli se mu páníček nevrátí. Tak ho znovu odvezli do útulku, dali ho jiné rodině, jenže zdrhnul i od nich a teď hlídkuje tady před hospodou. Asi si myslí, že když se nedočkal před bytem, třeba to vyjde tady. Podle mě je chyba v tom, že je to pes zvyklý na starého člověka, takže s mladými si nemůže rozumět. Já bych si ho i vzal, ale se mnou nemluví.“

shutterstock_194556506jj

Záchrana pro všechny

Bylo mi Fída moc líto. Jaké to muselo být pro jeho psí dušičku, když mu páníčka odvezli do nemocnice a už se nevrátil. Chudák věrný chlupáč nevěděl, kam se vrtnout. Pan Tomeček to se psy uměl To, že byl Fído zvyklý na starého pána, mě ale zaujalo. Pracuju jako asistentka v domově s pečovatelskou službou a tak mě napadlo, že bych pomoc pro Fída mohla najít mezi svými seniory. Ještě to samé odpoledne jsem jim o něm řekla. A taky, že bych potřebovala pomoc nějakého pána, který to se psy umí. Svoji pomoc mi nabídl, jak jsem ostatně doufala, pan Tomeček. Byl to bývalý hajný, vdovec, který se do domu s pečovatelskou službou nastěhoval kvůli těžké cukrovce. Když k nám přišel, pejska měl. Broka. Jenže ten před rokem zemřel. Pan Tomeček se sice snažil nedávat to najevo, ale byl z toho hodně zlomený. Broka si pořídili, když jeho paní ještě žila. Samozřejmě, že žádného dalšího chlupáče nechtěl. Ale osud Fída ho nemohl nechat chladným. Když mi skončila směna, vypravil se se mnou do parku. Poprosil, abych šla kousek dál a pak si sedl na lavičku nedaleko Fída. Nevím, co mu vykládal, ale po pár větách pejsek zvědavě zvedl hlavu. Za chvilku se přikolíbal blíž, a nakonec vyskočil na lavičku vedle pana Tomečka. Mluvili spolu, jinak se to říct nedá, Ještě asi půl hodiny. Pak se pan Tomeček zvedl a Fído šel s ním. Připadalo mi to jako zázrak. Dneska už jsou ti dva nerozluční. A musím říct, že díky Fídovi je šťastnější nejen pan Tomeček, ale i všichni v našem pečovatelském domě.

.

reklama
reklama

Komentáře