Když jsem si začala s Danem, měl to být pro oba jen takový nezávazný mimomanželský flirt. Milenec se ale zamiloval a já málem přišla o rodinu.
Nikdy jsem se netajila láskou ke svému muži, se kterým máme dvě krásné děti a rodinný domek. Můj manžel Filip je ale starší a určité sféry manželského života ho nebavily tolik jako mě. A tak jsem si občas svůj život zpestřila nějakým tím krátkým dobrodružstvím.
Co oči nevidí, srdce nebolí
Vdávala jsem se ve třiatřiceti a Filip byl o patnáct let starší. V dalších letech jsme postavili dům a narodily se nám děti. Život zajel do stereotypních kolejí. Manžel se vracíval z práce pozdě a vyčerpaný, takže se náš intimní život vytrácel, až jsme se už skoro nemilovali.
Jenže u žen touha s věkem roste. A mě začala chybět něha a vzrušení i přesto, že naše manželství bylo jinak ukázkové. S Filipem si báječně rozumíme a umíme si udělat život krásný, jak oba potřebujeme. Nechtěla jsem tedy naši pohodu kazit nějakým tlakem nebo dohadováním, a tak jsem si své potřeby začala řešit po svém.
Milenec pro zábavu
Nebyl problém najít si milence na „jednu noc“. I ve svých pětačtyřiceti jsem stále vypadala dobře. Až jsem narazila na Dana, který byl o patnáct let mladší a moc nám to ladilo. Tehdy jsem udělala chybu, že jsem se s ním začala scházet pravidelně.
Věřila jsem, že ani z jeho strany nic nehrozí, protože i on měl přítelkyni. Na to, že mám vlastně paralelní vztah jsem nemyslela, protože Dana jsem nemilovala. Jenže pak mého milence přítelkyně opustila.
Teprve tehdy se mi svěřil: „Víš, Soňo, já tě miluji a Milada to tušila. Proto jsem se nechtěl ženit a mít s ní dítě,“ vychrlil na mě a já zůstala jak zkoprnělá. „Ale Dane, já se přece nikdy netajila tím, že miluji svého muže a rozhodně ho nechci opustit!“ řekla jsem rázně s tím, že se vidíme naposledy.
Došlo mi, co jsem riskovala
Dan vzal hned zpátečku s tím, že to tak nemyslel, ať se nezlobím a že se chce vídat dál nezávazně. Bouchla jsem dveřmi s tím, že se mu ozvu. Až doma mi vše došlo. I to, jaké jsem měla štěstí, že dosud nikdy nic neprasklo. Ještě téhož večera jsem napsala Danovi, že je konec. A nastalo peklo.
Nechtěl rozchod přijmout a začal mě bombardovat smskami a telefony, i přesto, že do té doby vždy respektoval, že on mě nevolá a volám jen já jemu. „Copak je zlatíčko, jsi nějaká rozrušená,“ začal se mě čím dál častěji vyptávat můj manžel.
„Zase jsi špatně spala? Není to přechod?“ ptal se mě starostlivě a já měla čím dál větší výčitky, a ještě větší strach, že zhrzený milenec náš vztah manželovi napráská!
Bojím se pomsty
Nakonec jsem se s Danem na jeho nátlak ještě jednou sešla. A příjemné to nebylo. Napřed brečel, pak na mě křičel: „Jsi mrcha, která si jen zahrává s lidskými city! Nejraději bych ti ublížil jako ty mě, ale nedokážu to, protože na to tě mám příliš rád!“ Nakonec odešel s tím, že o mě už nechce nikdy vidět.
Po pár týdnech se ale ozval zase, jestli jsem nezměnila názor. Nereagovala jsem. Od té doby mám ale strach kdykoliv mi pípne mobil. Až tak pozdě mi došlo, co vše jsem mohla ztratit a že mám neuvěřitelné štěstí, že ještě mám svého milovaného manžela který - jak dnes o tom přemýšlím, možná tušil, ale nikdy po ničem nepátral.
Soňa N. (56), Jablonec nad Nisou
