Obklopují nás nejrůznější síly. Některé známe a rozumíme jim, jiné jsou pro nás tajemné a strašidelné!
Příběh, který vám píšu, se mi stal loni v létě. Byla jsem na návštěvě za bývalou spolužačkou Andreou na Šumavě, v jedné malé vesnici. Nebyly jsme samy kdo se tam v lese setkal s tajemnou bytostí.
Procházka měla nečekanou zastávku
Vydaly jsme se s Andreou, její dcerou a psem Harykem na delší procházku po okolí a spojily jsme to s hledáním hub. Našly jsme dokonce pár pravých hříbků. Měly jsme z toho radost a zamířily jsme zpátky k vesnici. Najednou Haryk odběhl na nedalekou louku. Volaly jsme na něj, ale odmítal se vrátit, tak jsme za ním musely jít. Na louce jsme si všimli, že pes se dívá na kraj lesa. Nejdřív jsme tam nic zvláštního neviděly. Haryk byl ale úplně strnulý a vůbec se k nám neznal. S Andreou jsme se rozhodly, že se tedy chvíli na louce posadíme a odpočineme si. Myslely jsme si, že v Harykovi se probudily lovecké pudy a třeba zavětřil zajíce. Z místa, kam se pes díval, ale po chvilce vyšlo malé dítě. Byla to holčička, asi desetiletá. Docela nás to vystrašilo, podle oblečení vypadala, jako by sem spadla z nějakých dávných časů!
Řekla mi to až druhý den
Volaly jsme na holčičku, ale ona nás vůbec nevnímala. Prošla asi sto metrů kolem nás, jako bychom tam nebyly. V horkém letním dnu nás najednou ovanul mrazivý vzduch. Dívenka zmizela na jiném konci lesa a my jsme celou cestu domů mlčely. Až druhý den mi Andrea prozradila, že o té holčičce slyšela už dřív, od místních, když se sem přistěhovala. Nechtěla mě vyděsit, abych neměla špatné sny. Občas tu prý to podivné stvoření potkávají, ale nikomu se nepodařilo s ním promluvit. Jeden starý zdejší pán říká, že je to dcerka lesního ducha. Když se na ten zážitek zpětně ohlížím, tak tomu věřím. Vždy si připomenu, jak naprosto znehybněl jinak živý pes a jak jsme cítily to divné zamrazení. Možná bych tu tajemnou holčičku chtěla vidět ještě jednou, ale raději nebudu pokoušet nadpřirozené síly.
Gabriela A., (45), Plzeň
