Kamila Moučková – Z televize ji vyvedli se samopalem

Navždy se loučíme s televizní hlasatelkou Kamilou Moučkovou. Zemřela ve dvaadevadesáti letech.

Přišla o milovanou práci i o muže, pro kterého žila. Tato obdivuhodná žena byla tvrdá jako žula a odmítala se i v pokročilém věku při chůzi opírat o hůl. Co dělala den před srpnovou okupací Československa, to si pamatovala celý život. Byla s partnerem Jiřím Zahajským (†68) u Werichů na jejich šumavské chalupě, večer jeli do Prahy, šli normálně spát.

Také vás může zajímat ...

V půl druhé v noci telefonoval Jiří Dienstbier (†73) a křičel do sluchátka: „Kde jsi?

Obsazují nás Rusáci!“ Hlasatelka tomu nemohla uvěřit, nechápala, jak by mohla sovětská vojska překročit hranice cizího státu.

Měla tu informaci za špatný vtip, což trvalo jen okamžik. Nasedla do auta s tím, že pojede do televize a brzy uviděla prvního mrtvého a první tanky. Byla k smrti vyděšená. Když dojela na pracoviště, hned se začalo vysílat, zprávy z Prahy vypadaly jako zprávy z bojiště. V jednu chvíli si všimla, že za ní stojí dva vojáci a míří na ni samopaly.

To, co cítila, byl v prvé řadě strašný, nepopsatelný vztek. Odvážně mluvila dál, ale ne dlouho. Asi v půl desáté dopoledne okupanti vypnuli televizní vysílač Cukrák a červené světlo na kameře zhaslo.

Týden pak matka tří dětí ilegálně vysílala z hloubětínské Tesly.

Pak přestala, protože plačící Alexander Dubček (†70) vyzval občany, aby proti okupantům nic nepodnikali. Normálně vysílat se začalo v září. Moučková odmítala číst cenzurované nesmysly, v některých novinách dokonce vycházely kreslené vtipy, které demonstrovaly, jak se hlasatelka při vysílání tváří. Zjara 1969 dostala definitivní zákaz ukazovat se na obrazovce. Paradoxně se jí ulevilo.

Bolševikovi dávala rok, maximálně dva, později ale pochopila, že všechno bude jinak. V celé Praze pro ni nebyla práce. Nesměla dělat ani uklízečku.

Jediné, co směla, bylo lepit igelitové sáčky pro družstvo Meta.

Boží mlýny

I soukromý život této noblesní dámy byl zamotaný. Prvnímu manželovi, herci Miloši Willigovi (†58), porodila v útlém věku dvaceti let dceru. „Nemůžu o něm říci křivého slova. Naše odlišné politické názory neměly na rozpad našeho manželství žádný vliv,“ prohlásila o prvním muži, který předčasně zemřel na infarkt.

Příčinou toho, proč vztah zkrachoval, byl rodinný přítel, tehdy medik, později lékař Josef Moučka, s nímž mladá žena utekla. Tomu pak porodila dceru a syna a s ním se také dočkala klapotu božích mlýnů. Rýsovala se před ní slibná kariéra, ale nedokázala skloubit pracovní povinnosti s péčí o děti a domácnost, proto si najala chůvu, které ještě nebylo ani šestnáct let.

Druhý manžel ji o něco později s mladičkou chůvou opustil a ona zůstala se třemi dětmi sama.

Modrooký kluk

Po třech letech samoty se na scéně objevil Jiří Zahajský (†68). „Dal mi jedenatřicet krásných let,“ řekla o něm se slzami v očích. Zahajský byl pro ni tím pravým, opravdovou láskou, osudovým mužem. Seznámili se kuriózně.

Stalo se to v roce 1962, kdy Kamilu oslovila velká komunistka Jiřina Švorcová (†83): „Koukni, nastoupil k nám milý, modrooký kluk rovnou z DAMU, nemá kde spát, leda v divadelní šatně, nemohla bys ho na čas ubytovat? Jen než mu seženeme byt?“ Klíče od Kamilina bytu zůstaly Zahajskému úctyhodné tři desítky let.

Jeho láska byla o jedenáct let starší, měla za sebou dvě manželství a vychovávala tři děti, nic z toho mu nevadilo.

„Měli jsme se rádi jako blázni,“ vzpomínala hlasatelka. V tu dobu byla známou tváří televizního zpravodajství, později však, když patřila mezi politicky silně nežádoucí, představovala nebezpečí pro Zahajského kariéru. Přesto zůstal. A to i v době, kdy podepsala Chartu 77. Váhala hlavně kvůli němu, věděla, jak rád hraje divadlo.

Řekl: „Na mě se neohlížej, jestli to tak cítíš, podepiš.“ Byly to těžké časy.

Ona nikdy nepopírala, že je ambiciózní, tím víc ji bezčasí, kdy myla schody a lepila pytlíky, deprimovalo.

Žila jeho život

Byla smutná a upínala se na partnera: „Žila jsem jeho život, to se nemá, to je špatně.“ Schylovalo se k čemusi, co se stát muselo. V polovině 90. let Zahajský vrátil osudové klíče a odešel k Janě Brejchové (78). „Tehdy už bohužel dost pil,“ podotkla Moučková, „a Jana toho využila.“ Česká Bardotka herce okouzlila tak jako každého muže, na kterého jen pomyslela.

Kamila Moučková jí odpustila až ve svých devadesáti letech: „Už je mi to fuk. Je mi jí pouze líto.“ Nelhat a nekrást – bylo její krédo. V televizi jí říkali lvice. Zemřela letos 24.

listopadu po delší nemoci.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama