Když padá hvězda, něco si přej, říkávala mi moje babička. Tak jsem to vyzkoušela. A moje přání se nejednou splnilo.
Babička byla vždycky velice pověrčivá. Věřila, že když vidíte berušku nebo najdete čtyřlístek, že vám to přinese štěstí, nebo naopak, že rozbité zrcadlo nebo černá kočka přes cestu jsou předzvěstí smůly.
Já jsem byla spíše racionální. Věřila jsem hlavně tomu, co si mohu na vlastní kůži ohmatat a co skutečně vidím. O existenci vyšší moci a nadpřirozených sil jsem dosti pochybovala. Pak se ovšem, během mého dospívání, přihodily jisté věci, které můj názor změnily, a já uvěřila, že nám nebe možná dává znamení, že máme věřit ve změny k lepšímu…
Bolestivý rozchod
V sedmnácti letech se se mnou rozešel přítel Jarda, který byl mojí první velkou láskou. Byli jsme spolu čtyři roky a já bláhová si myslela, že spolu možná zůstaneme navždy. Že mě požádá o ruku, vezmeme se a budeme spolu vychovávat tři krásné a roztomilé děti.
Jenže týden před mými osmnáctinami mi dal kopačky. Bylo mi z toho hodně smutno, upadla jsem do depresí, byla jsem jako tělo bez duše. Celé dny i večery jsem trávila doma a přemýšlela o tom, kde se stala chyba. Moc jsem si přála, aby se ke mně vrátil. Tak moc jsem ho milovala.
Vrátil se a omluvil se
Jednoho letního večera jsem ležela na dece na louce u nás za domem a pozorovala oblohu, když vtom jsem uviděla padat hvězdu. Okamžitě jsem si vzpomněla na babiččina slova, že si mám něco přát.
Samozřejmě jsem si přála, aby se ke mně Jarda vrátil. Za týden se skutečně objevil u mých dveří. Přinesl mi kytici pampelišek a prosil o odpuštění. Prý udělal největší chybu v životě. Srdce mi poskočilo radostí. Že by to mohlo mít nějakou souvislost s padající hvězdou a přáním mě tehdy ještě nenapadlo.
Toužila jsem po dítěti
S Jardou jsme se o čtyři roky později vzali. Když mi bylo pětadvacet, začala jsem toužit po dítěti. Ale ani za tři roky se mi otěhotnět nepodařilo. Začínala jsem být zoufalá. A pak jsem opět spatřila hvězdu, jak se řítí dolů oblohou.
Přála jsem si jediné – přivést na svět miminko. Dva měsíce nato mi lékař potvrdil, že jsem těhotná. A za dalších šest a půl měsíce jsem porodila zdravého chlapečka. Mé přání se opět splnilo.
Zázračné uzdravení
Do třetice jsem pak viděla padající hvězdu před třemi lety, když byla moje maminka těžce nemocná. Lékaři jí už nedávali skoro žádnou naději na vyléčení. Připravovala jsem se na nejhorší.
Když jsem pak opět uviděla padat hvězdu, přála jsem si, aby se uzdravila. A opravdu – půl roku nato se maminka jako zázrakem vyléčila.
Anna T. (50), Český Krumlov
