Každý z nás měl alespoň jednou v životě živý sen, který se mu následně vryl do paměti. Někdy tyto sny vedou k myšlence, zda to není nějaké znamení.
Když mi bylo třicet let, stala jsem se mladou vdovou. Manžel měl tragickou nehodu na motorce, na místě zemřel. Ani po devíti letech, které od tragické události uplynuly, nebylo dne, kdy bych si na svou velkou životní lásku nevzpomněla. I přesto, že v mém životě byl již nový partner.
Sny o mrtvém manželovi
S Martinem jsem se seznámila před třemi lety. Byla jsem ráda, že jsem konečně našla někoho, kdo mi uměl opět vykouzlit úsměv na rtech. Před rokem a půl mě však začaly trápit živé sny o mém zesnulém manželovi. Nebyly sice už tak smutné, jak tomu bylo krátce po jeho smrti, ale nesly v sobě něco, co mě znepokojovalo. Na jeho slova, která jsem vnímala během spánku, jsem však nedala. A to se mi šeredně vymstilo.
Měla jsem odejít!
Vše začalo v době, kdy jsme se s Martinem domluvili, že si koupíme nové vybavení do domu. Bydleli jsme tam oba, ale vlastníkem byl on, svůj byt jsem prodala. Většina věcí, které jsme si vyhlídli, sice byla nad naše finanční limity, ale Martin mě vždy přemluvil, abychom to či ono koupili. A právě tehdy se objevil první sen. Spočíval v jedné zásadní věci – manžel mě před Martinem varoval. Po probuzení jsem si pamatovala jen útržky. Co mi ale utkvělo v paměti bylo, jak mě mrtvý manžel upozorňoval, ať od něj okamžitě odejdu. Chvíli jsem nad tím snem přemýšlela, ale nakonec jsem to nechala být.
První pochyby
Během příštího půl roku jsme vyčerpali většinu finančních rezerv. Občas jsem si říkala, jestli nejsme zbytečně marniví, ale Martin mě ujišťoval, že ne. Čím více jsem utrácela, tím sny nabývaly na intenzitě. Nikdy nebyly stejné, ale jednoho společného jmenovatele měly – manželovo naléhání, abych peníze Martinovi nedávala a abych od něj odešla. Sny jsem registrovala, ale neposlouchala. S Martinem jsme měli domluvu, že já vybavím dům a on zařídí zahradu.
Jenom sliby
Když jsem viděla plány na ni, jásala jsem. Bylo tam vše, co jsem si přála, včetně obrovského bazénu. Říkala jsem si, kde na to vezme, ale on mi tvrdil, že mu brzy vyjde velký kšeft. To opakoval vždy, když jsem po něm chtěla nějaké finance. Čím více jsem naléhala, aby také něco zaplatil, začal mluvit o budoucnosti. Plánoval miminko, po kterém jsem toužila, zásnuby, svatbu a dovolené. Mně se jeho sladká slova tak líbila, že jsem mu ve všem slepě věřila.
Prozření
Pár měsíců nato mě vyhodil z domu. Nedal mi téměř nic z toho, co jsem koupila. Celá situace se neobešla bez extrémně vyhrocených momentů. Trvalo dlouho, než jsem se znovu postavila na nohy. Nějaký čas jsem bydlela u bratra, jen díky němu jsem se psychicky i fyzicky nezhroutila. Asi si pomyslíte, že jsem blbá… Ano, máte pravdu, byla jsem. Měla jsem totiž věřit snům, slovům svého mrtvého manžela!
Pavla M. (49), střední Čechy
