Na bolavou nohu jsem vyzkoušela snad všechno, včetně léčitelů a bylinkářek. Nakonec mě vyléčila mastička. Ale jinak, než jsem čekala!
Na svoje pevné zdraví jsem byla náležitě pyšná. Každou nemoc jsem pokládala za slabost, která se dá překonat! Vedla jsem k tomu i svoje děti a později i vnoučata. Ani manžel u mě se stesky nepochodil, považovala jsem ho za simulanta. K doktorovi šel tajně, chudák. Měl cukrovku!
Na nemoci jsem nevěřila
„Omlouvám se ti, ale myslela jsem to dobře!“ kála jsem se, když si vážil krajíček chleba a k tomu tvaroh k večeři. Já si pěkně debužírovala a on jen mlsně koukal. Moje pýcha už asi byla nesnesitelná, protože jednou ráno jsem se z ničeho nic probudila se strašnými bolestmi v noze. Nemohla jsem se na ni vůbec postavit. „Já ti dám, potvůrko zlobivá!“ promluvila jsem ke svojí končetině a schválně jsem si vyšla na dlouho procházku. Abych tu bolest přemohla! Ale nepodařilo se mi to a navíc se mi udělala dost ošklivá vyrážka na lýtku. Vlastně úplně šeredná! Vypadala jsem jako prašivá…„Mami, neblázni, musíš k lékaři!“ domlouval mi syn a manžel jen tiše přikyvoval. Věděl už dopředu, že je se mnou marné pořízení.
Manžela jsem trápila
Snacha mi přinesla nějakou drahou mastičku z lékárny a potom nějakou pleťovou vodu na akné. Prý pomáhá na všechno! No, asi nemusím říkat, že mi ty preparáty moc dobře neudělaly. Boláky jsem musela obvazovat a celý den protrpěla. V noci jsem bolestí nemohla spát! Vrhla jsme se do čtení všelijakých bylinkářských knih a dokonce se objednala k léčiteli. „Máte nějaké dluhy z minulých životů. Musíte se postit!“ poradil a já kvůli němu týden hladověla. Z pití kopřivové šťávy mi bylo tak zle, že jsem většinu dne proležela. Napravit to měla až návštěva bylinkářky. Vezl mě za ní manžel. Na cestě jsme strávili mnoho hodin. Já měla zavázanou nohu a horečku. On, slabý z té svojí cukrovky, vybavený několika krabičkami přesně odváženého jídla. „To jsme dopadli, viď. Měli bychom si užívat a přitom jen přežíváme. Takhle to přece nejde!“ kroutil hlavou nešťastně manžel a mě teprve v tuhle chvíli napadlo, jak je nešťastný.
Bylinky mi nepomohly
„To si nezasloužil, za všechno hezké, co pro mě v životě udělal!“ Umínila jsem si, že se musím vyléčit stůj co stůj. Od bylinkářky jsme si vezla celou tašku namíchaných čajů. A také tablet, co sama lisovala. Těšila jsem se, že tentokrát mi něco pomůže, ale nepomohlo. V noci mě napadlo prohledat starý kufr po mojí babičce. Měl v něm být starý sešit s recepty. Vlastně se mi o něm zdálo. Jako malá jsem si v něm zvědavě listovala. Ale tehdy mě zajímaly spíš babiččiny recepty na domácí cukrátka a také čokoládu. Kufr jsem našla na půdě, notně zaprášený a ztrouchnivělý. „Tady je!“ zaradovala jsem se, když na mě, pod porcelánovým podnosem, vykouknul vybledlý, světle modrý sešitek. Nedočkavě jsem zalistovala a konečně našla, co hledala. Recept na starodávnou mast! Babička nám s ní kdysi mazala odřená kolena a sobě bolavá záda. Byla to mast snad úplně na všechno!
S kyslíkem na obličeji
Ještě nebylo ráno a já už stála u sporáku. Čerstvě nařezané vrbové proutí, dubová kůra, pampelišky a sádlo. Nějaké koření a citron. Všechno jsem to sesbírala a natrhala potmě, jen s baterkou v ruce. Mastička hezky voněla a příjemně hřála. Ještě teplou jsme si ji nedočkavě natřela na bolavé lýtko! Únavou jsem v křesle usnula. Byla jsem z toho nočního dobrodružství úplně vyčerpaná. Ještě, že mě nepřistihnul manžel. Spal ve vedlejším pokoji a neměl o mém konání ani potuchy. Vzbudil mě až nějaký šramot. Nade mnou stál nějaký cizí chlap v červené bundě a na ústa mi nadával náhubek. Byla to kyslíková maska! „Co se děje?“ chtěla jsem se zeptat, ale nemohla jsem. Proud kyslíku mě úplně ochromil. Nemohla jsem ani polknout, natož mluvit!
Mast mě zachránila
Nechápala jsem, co se děje. Všechno jsem měla jako v mlze. Manžel mě pohladil po hlavě: „Neboj, oni tě dají do pořádku!“ Nikdo mi nic nevysvětlil, nikdo se se mnou nebavil. V každé ruce jsem měla zapíchnutou infusi a nohu zakrytou nějakým stříbrným kusem staniolu. Připadala jsem si jako válečný invalida! „Málem jste nám umřela na otravu krve! Ta mast vám během chvilky vyžrala kus kůže i se svalem! „Co jste si to způsobila, vy nevíte, že existují nemocnice?“ zeptal se mě dost naštvaně pan doktor a dodal: „Měla jste opravdu namále!“ Moc jsem se zastyděla. Přidělala jsem všem tolik práce! Jen kvůli svojí paličatosti. Potom mě něco napadlo. To díky té starodávné mastičce jsem se dostala do nemocnice. Do správných rukou! Nebýt jí, kdo ví, jak dlouho bych ještě trpěla. A tak mě vlastně ta záhadná mastička vyléčila. Ale úplně jinak, než jsem předpokládala!
Antonie B. (71), Kopřivnice
