Zajet si tak ještě jednou na kafe do Paříže

O životních rolích, (ne)šťastných láskách a vysněných světech křehké čarodějnice Květy Fialové

Ženu z lidu si prý ve filmu zahrála jen jednou. Většinou jsme ji ale vídali v rolích noblesních královen a kněžen nebo coby hrdinku všelijakých ztřeštěných komedií. Která tvář české herečky Květy Fialové je pravdivější?

Odpověď je, zdá se, poměrně jednoduchá. Květa Fialová (*1929) si hýčkání a luxusu v životě nikdy moc neužila. Rozhodně jí nebylo co závidět. Už po narození v obci Veľké Dravce na Slovensku se ocitla v chudé kolébce vysloužilého ruského legionáře Vlastimila Fialy, který si z cest přivezl i ženu Květoslavu.

Také vás může zajímat ...

Čarodějnictví mají v rodině

Tu místní nikdy neměli rádi. Stranila se jich, po nocích sbírala bylinky a s nimi dělala kouzla. A jako čarodějnice taky chodila, za což mohla protéza, kterou dostala, když v osmnácti letech přišla v ruském gulagu o nohu. Do Čech rodinu ještě před druhou světovou válkou vyštvali Slováci. Osud tomu chtěl, že Květa ani její matka na konec válečných strastí nevzpomínaly v dobrém.

To, když je znásilnili dva „osvoboditelé“ ze Sovětské armády. Herečka si hrůzný zážitek nesla jako cejch celým životem.

Její matka se pak vrátila zase do chudé chaloupky na Slovensko.

Musela se postavit na vlastní nohy

Jenže právě tehdy se Květa Fialová ukázala jako naprostý nezmar. Už rok po konci války začala hrát v Českém Těšíně. A protože se celý život vzdělávala, nastoupila do školy. Do roku 1950 stihla dokončit konzervatoř i JAMU. „Tatínek mi umřel brzy, maminka měla tu svou protézu, musela jsem se postavit na vlastní nohy,“ vysvětluje svůj rychlý skok na divadelní prkna.

Ruku na srdce, herci u nás nikdy neměli na růžích ustláno.

A to platilo i pro mladičkou Květu Fialovou.

Z oblasti přešla rovnou k Werichovi

Kdepak hned do Národního! Přes sedm let si ušlapávala cestičku na prknech oblastních divadel. Její jméno se postupně objevovalo na plakátech v Opavě, Českých Budějovicích a Kolíně. Jednu sezónu dokonce strávila na rodném Slovensku – v Martině. „No a pak jsem šla k Werichovi, jestli by nepotřeboval herečku.“ Řekl, ať mu předvede dědečka.

Zřejmě to zvládla dobře, protože za chvíli už na ni čekala první velká herecká smlouva. Zní to jako pohádka, ale milovaný herec a uznávaný divadelní šéf bez mrknutí Květu Fialovou přijal do svého souboru.

A ona už zůstala hereckému řemeslu navždy věrná.

Proslavil ji hned Limonádový Joe

A nechala do svého života vstoupit kouzlo filmového plátna. Málokteré herečce se podařilo, aby si hned na úvod své kariéry zahrála v tak úspěšných filmech, jako byly Smrt si říká Engelchen a Ostře sledované vlaky. Jenže temperamentní divě nejvíce seděly role krásných i nebezpečných femme fatale.

A zase platilo, že ji proslavila hned ta první – barová zpěvačka Tornádo Lou v legendární parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera.

Nezapomenutelná Tornado Lou

Jedna osudová žena za druhou

Pravda, potřebovala tady dost výraznou pomoc. Jelikož zpěv nikdy nebyl její silnou stránkou, postarala se pouze o mluvenou část filmu. Kompletní pěvecký part za ni převzala Yvetta Simonová. A prudký start na filmové nebe pokračoval dál. Zvlášť, když dostávala další role osudových žen.

Například v typicky české parodii na tehdy populární detektivky Fantom Morrisvillu či špionážně akční počeštělé bondovce Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.

Prvnímu manželovi nakonec utekla

Zatímco v práci ukazovala Štěstěna mladé herečce svou přívětivou tvář, co se týče osobního života, dlouho se Květě Fialové nedařilo. Na svou zlou zkušenost z konce války se pokusila zapomenout už ve svých 21 letech. Vdala se. „První muž mě k tomu ošklivému procesu (sexu) přemlouval, že se mi to bude líbit.

Ale já si nezvykla,“ vzpomíná na své první, krátké manželství herečka, která se brzy po svatbě rozhodla zase pro rozvod.

Ale protože úřední mlýny melou pomaleji, nevydržela pobyt ve společné domácnosti a svému muži utekla.

S druhým mužem měla krásný tolerantní vztah

Po dobu několika měsíců bylo jejím bydlištěm snad nejneromantičtější místo na zeměkouli. Opuštěná márnice na kolínském hřbitově. Po pár letech se krásná herečka provdala podruhé. Jejím vyvoleným se stal známý režisér Pavel Háša. A k upřímnému překvapení nejbližších přátel svazek zapřisáhlé odpůrkyně heterosexuálních mužů vytrval. „Měli jsme spolu krásný tolerantní vztah.

A sex jsme měli spolu jenom jednou – kvůli početí dcery Zuzanky,“ chválila si svého muže herečka.

Andělíčkářka Otýlie z partie krásného dragouna

Vykládala karty, míchala lektvary lásky

S výjimkou mužů otevřela Květa Fialová své velké srdce všem. Mladé kolegyně za ní nejednou zašly nejenom kvůli radě, jak zvládat nelehké herecké řemeslo. Občas si přišly vylít srdce a poptat se, jak tedy dál se svou láskou.

Tehdy se z moudré paní stala nejenom naslouchající vrba, ale také čarodějka, která neváhala nakouknout do budoucnosti pomocí karet či vybraným namíchala z bylinek lektvar lásky. Odměnu si vybírala v naturáliích. Když potřebovala malinko zkrátit vlasy, poprosila o zásah dámy v maskérně. „Možná mi to nebudete věřit, ale v životě jsem nebyla u kadeřníka.

Můj kosmetický salón je příroda,“ říkávala.

Ráda žila mezi nebem a zemí

Zajímala se o vše, co v sobě mělo jen kapku nadpřirozena. V její knihovně byste našli stejně tak buddhistickou literaturu jako tu pojednávající o dávných čarodějkách. Ráda do sféry mezi nebem a zemí nahlížela. Možná, že tam směřovalo jedno z jejích mála přání, které kdy nahlas ve své skromnosti vyslovila. „Zajet si tak ještě jednou na kafe do Paříže.

To kdyby ještě šlo…“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

...