Takový strašlivý hyenismus jsem ještě nezažila. Teď můj bratr leží v nemocnici a já se s tím, co se stalo nedokážu vůbec smířit.
Můj starší bratr Luboš je už řadu let odkázán na invalidní vozík. Byl kdysi velmi dobrý horolezec, ale po jednom nešťastném pádu si poranil nenávratně páteř. Ochrnul na dolní polovinu těla. Nějaký čas trvalo, než se dokázal s novou situací alespoň trochu smířit. Ale on byl vždy velice silný a cílevědomý.
Zakládal si na soběstačnosti
Návrat Luboše z nemocnice a z rehabilitačního střediska nebyl příliš veselý. Býval vždy docela velký suverén a teď byl najednou bezmocný. S vozíkem doma do všeho narážel, když potřeboval jít ven, umýt se, vyžadovalo to pomoc někoho druhého.
To bylo pro Luboše dost nepředstavitelné. Zatnul proto zuby a udělal vše pro to, aby zvládl co nejvíce věcí sám.
Dokázal nemožné
Za necelý rok se vzchopil natolik, že dokázal žít téměř normální život. Dokonce začal i sportovat a jako paraplegik sbíral první úspěchy na závodech. Byl šťastný, našel si partnerku s dítětem.
Měl rodinu, měl nás. Žil tak docela spokojeně řadu let, až do minulého roku. Do té doby, než ho přepadli.
Posmívali se mu do mrzáků
Bylo to vloni na jaře. Luboš se jel po práci projet do městského parku. Bylo krásné počasí a on miloval sluníčko. Najednou se k němu přihrnula partička čtyř puberťáků. Začali šťouchat do jeho vozíku, a mezi sebou si ho posílat.
Posmívali se mu přitom, že je mrzák. Nejprve jim domlouval, pak vzal telefon. Snad chtěl volat o pomoc. To mladíky rozčílilo. Telefon mu sebrali i s taškou s penězi a doklady. Vozík i s Lubošem převrátili a ještě na zemi do něj surově kopali.
Nikdo nepomohl
Teprve v té chvíli některému z kolemjdoucích došlo, že nejde o nějakou zábavu mezi kamarády. Jediný člověk se vydal Lubošovi na pomoc. Kluci, jak ho viděli, zdrhli. A pak lidé konečně Lubošovi pomohli a zavolali záchranku a policii.
Luboš měl dost ošklivá zranění pravé ruky a také hlavy. Ty darebáky, díky bezpečnostním kamerám v parku, dost rychle chytli. Byli ale mladiství a jednomu dokonce ještě nebylo ani patnáct. Co si na nich člověk vezme.
Je to zlomený člověk
Bratr se ale z toho útoku zatím nevzpamatoval. Pravou ruku se doktorům sice podařilo zachránit, i když má omezenou pohyblivost. Bohužel na bratrovu psychiku jsou zatím krátcí. Od toho přepadení je totiž z něj úplně jiný člověk.
Úplně se vykašlal na svou hrdost, být soběstačný. Nechá se obskakovat, s ničím pečovatelům nepomůže. Rezignoval na rehabilitaci. Nezajímá se o partnerku ani o její dceru, kterou adoptoval. Nechce se s nikým bavit. Ani se mnou. Je zatrpklý a zlý. Jakoby ho tou svou zlobou ti kluci při útoku nakazili.
Magda V. (48), České Budějovice
