Celý život jsem poctivě dřela a dnes mívám hlad!

K některým z nás se osud zachoval nespravedlivě.

Od naší čtenářky nám přišel její životní příběh, který ukazuje, jak těžké je někdy vůbec přežít.

Pocházím z Prahy, kde jsem se vyučila jako prodavačka průmyslového zboží v jednom obchodním domě. Každou svou práci jsem skutečně milovala, ale život – moje zdraví mě dost zrazovalo.

Vynucené střídání práce

Vdala jsem se do Příbrami a zázrakem jsem porodila jednu dceru. Měla jsem totiž závažné vrozené gynekologické problémy. Zároveň jsem se narodila bez jedné ledviny. Na toto všechno mi přišli až v mých 50 letech. Jsem dvakrát rozvedená, neměla jsem v manželství zrovna na růžích ustláno. Pracovala jsem jako prodavačka, stále na nohou. Potom jsem šla na vesnici, kde jsem měla na starosti celou půlku kravína bez jediné mechanizace! Byla to fyzická dřina, ale práci jsem milovala. Pak jsem ovšem onemocněla, protože mi skočil na nohu potkan a kousl mě. Tím pádem už jsem v kravíně nesměla pracovat. Po téměř roce na neschopence jsem šla dělat servírku. Opět hodiny na nohou! Pro neshody s vedoucím a pro jeho aroganci jsem odešla. Našla jsem si tehdy práci jako závodní stráž v rozsáhlém podniku. V roce 1989 to vzala soukromá bezpečnostní služba a mě si nechali. Jenže já musela zaučit patnáct chlapů a měla přitom méně peněz než oni! Firma skončila a já šla dělat uklízečku.

Invalidní důchod mi nepřiznali!

Pak mě skoro dva týdny, až mě to málem složilo! Praskl mi vřed na dvanácterníku a já krvácela do žaludku. Opět dlouhá neschopenka, protože jsem z ležení ochrnula od pasu dolů. Nikdy jsem nedostala ani částečný invalidní důchod, prý že mi chybí půl bodu. Pak rakovina, děloha šla ven. Pak „kontaminace“ z prostředí z nemocnice, kde jsem nakonec uklízela a hotovo! Zákaz práce. Šla jsem tedy o tři roky dříve do předčasného důchodu. Chodím o čtyřkolovém chodítku. Tak živořím z poctivé práce z důchodu, protože na sociální dávky na zdravotní stav prý nemám nárok. 6513 korun. Často hladovím, ale nikomu nedlužím ani korunu! Dcera ovdověla ve čtvrtém měsíci těhotenství a také přežívá. Pomoci mi nemůže. Takhle dopadáme my ženy!

Marcela S. (67), Příbram

reklama
reklama

Komentáře