Jsme úplně vysílení z našeho tříletého Tomáše. Každé ukládání ke spánku je nekonečný boj. Vyzkoušeli jsme už všechno možné. A nejhorší je léto na chalupě!

Na svého prvního vnoučka jsme se s manželem moc těšili. Jak si ho budeme užívat na chalupě. Jenže osud nám neposlal malé, roztomilé dítě, ale draka. Je plný energie a nikdy nepadne vysílením a neusne třeba odpoledne na pohovce, jako se u dětí běžně stává. Čím je náš Tomáš unavenější, tím je protivnější, zároveň ale jako by se namísto útlumu zrychloval.

Proto ho nutíme spát odpoledne, jinak je to s ním večer k nevydržení. Kvůli každé drobnosti se rozbrečí, nechce večeři, nechce do vany, nechce do pyžama, udělá hroznou scénu, když po něm chceme, aby si uklidil hračky do krabice. Zejména letošní léto máme s odpoledním spaním vnuka opravdové peklo. Skoro každý den se opakuje scénář, kdy Tomášek kňourá, že ještě není unavený a spát nebude.

Když ho dostaneme do postýlky, tak v ní nechce ležet a kroutí se. Pokud si lehnu vedle něj, tak mě různě provokuje- snaží se mě lechtat, štípat, kopat, olizovat. Nakonec musím z místnosti odejít, protože vnuk přidává na intenzitě. Jakmile je ale sám, vytáhne si knížky, hraje s hračkami a opět nespí.

Hlavně neusnout!

Nakonec to většinou skončí zvýšeným hlasem, pokud ne rovnou křikem, než vnuk konečně přestane odporovat a lehne si. Tohle drama ale trvá hodinu nebo dvě a je to pro nás opravdu vysilující. Jenže pokud vnuka do postele odpoledne nezaženeme, tak nastává ještě větší boj večer. To je Tomášek opravdu unavený, a o to víc běsní.

Dělá v posteli kotouly a stojky na hlavě a prostě cokoliv, kromě klidného ležení, při kterém by mohl zabrat. Zkoušeli jsme už různé metody - zkoušeli jsme ho i nechat být, ať si usne, kdy mu to bude vyhovovat.

Přes den nespal a způsobilo to uřvaný večer, kdy běhal jako zběsilý po bytě a narážel do všeho. I zkusili jsme, aby s námi večer ponocoval. Efekt to mělo ten, že byl vnuk protivný a unavený druhý den hned od rána. Je to prostě takové naše perpetuum mobile, se kterým si nevíme rady. Říkali jsme si, že pomůže školka, do které má od podzimu jít. Jsme moc zvědaví, jak si s tím drakem poradí vychovatelky, a jestli ho nebudeme mít dál na krku mi, prarodičové.

Jitka (63), Teplice v Čechách