Láska z vinárny

V době, kdy jsem nastoupila na základní školu jako učitelka, jsem žila sama. K životní lásce mě dovedla jedna taková nepříjemná kolegyně. Bylo mi čtyřiadvacet, pracovala jsem jako učitelka výtvarné a hudební výchovy v jednom větším městě.

Sešel se tu docela milý kolektiv, ale jistá kolegyně mi tak trochu lezla na nervy. Byla taková uječená, hysterická, hádavá... Jistě znáte takové typy. Vždycky musela mít pravdu. A každý se jí bál, říkalo se, že chodí donášet řediteli.

Ale třeba to byla jen ošklivá pomluva, kdoví. Bylo mi jí i trochu líto. I když to nikdy nepřiznala, vypadalo to, že je dost osamělá. Nejenže neměla opravdové kamarádky, ale neměla ani partnera. A to byla téměř o deset let starší než já.

Proto jsem se k ní také chovala vlídněji než ostatní. Občas jsme si zašly na kávu, ba i večer na víno. Helena, tak se jmenovala, mi jednoho dne s nadšením svěřila, že má známost a že je to vážné. A dodala, že za tím jejím milým právě přijel kamarád zdaleka.

A tak byla požádána, aby sehnala nějakou kamarádku třeba ze školy a mohlo se vyrazit na víno pěkně ve čtyřech. Co jsem mohla dělat? Souhlasila jsem, i když se mi dvakrát nechtělo. Setkali jsme se před vinárnou, nejlepší ve městě.

Helenin partner mě od začátku zcela oslnil. Byl to moc sympatický, asi pětatřicetiletý inženýr, vysoký, tmavovlasý, usměvavý. Působil jako laskavý a klidný člověk – prostě Helenin opak. Zatímco ona ho neustále objímala, ovíjela jako liána a vykřikovala nad ním obdivem, on vypadal, že je spíš v rozpacích.

Jeho přítel se představil jako Pavel, inženýr z Prahy. Už byl opilý, a ještě jsme do vinárny ani nevstoupili. No nazdar, řekla jsem si. To bude ale večer za všechny peníze. Měla jsem raději zůstat doma a číst si.

Moje rozčarování během večera vzrůstalo. Inženýr z Prahy pil jako duha, Helena se buďto hystericky smála, anebo něco vykřikovala, a my dva zbylí jsme převážně mlčeli a rozpačitě se usmívali. Vypili jsme dvě lahve.

Inženýr z Prahy usnul, Helena se odpotácela na toaletu. Rozhostilo se trapné ticho, a tak jsem se společenským úsměvem pronesla: "Prý je to mezi vámi a Helenou vážné..." Pousmál se: "To říká ona, viďte.

Párkrát jsme si spolu vyšli... u mě je to spíš jen tak... ze slušnosti." Zkrátka drzá Helena se na pohledného inženýra pověsila, jemu bylo trapné ji odmítnout, a tak ji několikrát doprovodil do společnosti.

Než se Helena vrátila z oné místnosti, dali jsme si rande. A brzy to mezi námi bylo doopravdy vážné. Nepřejte si vědět, jak Helena vyváděla, když to zjistila. Musela jsem kvůli ní odejít ze školy. Ale to nevadilo, protože jsem se vdávala a brzy nato čekala miminko.

Jiřina F. (58), Ostravsko.

reklama
reklama

Komentáře