Uměl skvěle napodobovat hlasy zvířat. Z místního myslivce si dělal vtípky. Jeden z jeho slibů se nečekaně splnil.
Můj manžel by mohl vystupovat v televizi s Jedličkou. Dokáže dokonale parodovat různá zvířata.
Čas od času má bláznivé nápady, které dokážou velmi ocenit děti a nás, dospělé, přimějou k smíchu, i kdyby nám bylo sebehůř. Manžel nikdy nevydrží dlouho vyspávat, a tak občas v sobotu, když poseká brzy ráno trávu a nakrmí zvířata, se vydrápe prudkým kopcem od našeho domku k domu naší dcery a začne hlasitě kokrhat.
Ten zvuk by probudil mrtvého!
Bývá to kolem sedmé, všichni v tom domě ještě spí. V takových chvilkách ho nemá nikdo rád, ale takový náš děda prostě je... Divočáci byla jeho specializace Postrachem lidí, kteří bydlí poblíž lesů, bývají divoká prasata. Potkat se s bachyní a selátky není žádná romantika, i ten nejsrdnatější vesničan leze na nejbližší strom. V chrochtání divočáků byl manžel mistr. Nejenže jím děsil děti, ale i nás, dospělé. A dělal to s velkou oblibou. Za tímto účelem byl schopný běžet kilometr nebo i dva, aby si mě na houbách nadběhl, schovat se v chroští a číhat… Byl tak přesvědčivý, že i já se dávala na útěk. Všechny už nachytal, všichni si dávali pozor, aby mu opět nesedli na lep, a stejně se mu to podařilo znovu. Jen na místního myslivce si netroufl, přece jen bylo riziko, že ho střelí. Ale o to více mu to při pivečku v místní hospodě sliboval. Vtipkoval, že jeho velká chvíle už brzy přijde. Že má na myslivce speciální plán! Manžel netušil, jak blízko svému triumfu je. A to bez jakéhokoliv přičinění.
Tohle myslivec nečekal
To si tak kráčel náš myslivec po lese a najednou hlasité zachrochtání. Strhl pušku z ramene: „Karochu, jsi to ty? Vylez nebo tě střelím!“ oslovený poslechl a vylezl. A nebyl to manžel. Byla to bachyně. Myslivec tím byl tak zaskočen, že zapomněl na svou profesi i na to, že má sebou zbraň, hrůzou ji upustil a poroučel se na nejbližší strom. Tam zoufale volal o pomoc – česky i hilfe německy, protože se v těchto lesích hodně pohybují Němci. Prasátkům se očividně pod stromem, na kterém myslivec visel, zalíbilo. Až po hodné hodince volání konečně myslivce někdo uslyšel. A tak ho přiběhli místní vysvobodit. Byla to ostuda jako hrom. Myslivec na stromě před prasaty a pod stromem jeho puška, na kterou zapomněl, že ji vůbec má. „Za to můžeš ty, Karochu!“zuřil, když se všichni smáli, až se za boky popadali. „Ještě jednou tě uslyším chrochtat, tak tě zastřelím, i kdybys stál na zahradě!“
Dana K. (67), Jihlavsko.
