Ten muž se ucházel o moji přízeň už kdysi v mládí. Neuspěl, ale neodradilo ho to. Ukázalo se, že jeho závislost na mě přesahuje hranice života.
Poprvé jsem se se Zdeňkem potkala na jedné diskotéce, když mi bylo osmnáct let. Zatímco z jeho strany hned přeskočila jiskra, mně moc sympatický nebyl. Měla jsem ale dobráckou povahu a byla jsem nezkušená, takže mi Zdeňka bylo líto.
Nabídla jsem mu alespoň kamarádství a pak jsem si to odtrpěla. Neustále za mnou dolézal, pořád se mě snažil přesvědčit, že bychom byli dobrou partnerskou dvojicí.
Dostal ode mě šanci
Trvalo to více než rok. Definitivně Zdeněk pochopil, že nebudu jeho, když jsem si našla vážnou známost. Nejspíš i kvůli němu jsem se co nejrychleji vdala. A jak mi později Zdeněk přiznal, on se pak stejně rychle z trucu oženil.
Občas jsme se vídali a já ho manželovi označila jako známého z dřívějších let. Ani mně, ani Zdeňkovi nakonec manželství nevydrželo. On se rozvedl dříve, já ve svých čtyřiceti letech. Bylo to pro mě velké životní zklamání.
Musela jsem si nechtěně přiznat, že mě Zdeňkův zájem, který se nijak nesnížil ani po letech, těší a lichotí mi. Dala jsem mu proto šanci, aby svoji celoživotní lásku mohl uplatnit. Náš vztah se ale nevyvíjel dobře.
Nejprve to bylo všechno krásně růžové a Zdeněk se mohl přetrhnout, aby mě zahrnul co největší péčí a pozorností. Potom se ukázaly i ty horší stránky jeho povahy. Chtěl mě víceméně vlastnit. Žárlil a dělal ublížené scény.
Když jsem mu dala ultimátum, aby své chování zlepšil, vydrželo mu to jen chvíli. Poznala jsem, že je ve skutečnosti citovým vyděračem. Nemohlo to dopadnout jinak než rozchodem. Ten ale Zdeněk hodně těžce nesl. Vyhrožoval dokonce sebevraždou.
Strašidelné noční probuzení
Svůj úmysl opustit kvůli mně tento svět bohužel Zdeněk dotáhl do konce. Jednoho dne mi přišel poštou dopis na rozloučenou. Myslela jsem si, že jde jen o další trik manipulátora. On to ale opravdu udělal, skočil pod vlak.
V tom dopise byla ošklivá slova - že mohu za jeho zkažený život a že mě bude chodit po smrti strašit. Cítila jsem se tím dotčená. Připadalo mi to nespravedlivé. Na strašidla jsem nevěřila - ale jen do té noci, kdy se můj život začal měnit v hrůzostrašné utrpení.
Probudil mě tehdy podivný pocit zimy. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem v rohu obrys mužské postavy. Nejprve jsem si myslela, že je to lupič, ale pak jsem pochopila, že se jedná o přízrak. A hned mi došlo, kdo za mnou přišel na návštěvu.
Uslyšela jsem zastřený Zdeňkův hlas. Vyhrožoval mi, že mě nyní bude navštěvovat pravidelně až do doby, než za ním také přijdu na onen svět. Přízrak se přibližoval k mé posteli a já ztratila strachem vědomí.
Málem jsem přišla o rozum
Zdeňkovy návštěvy se nepravidelně opakovaly. Nikdy jsem si nemohla být jistá, kdy se jeho duch zase objeví. Jednou jsem vnímala i dotek jeho ledových rukou. Nedalo se tomu uniknout. Odjela jsem do lázní, ale přízrak mě chodil strašit i tam.
Nemohla jsem se ani nikomu svěřit, věděla jsem, že by mě každý považoval za lhářku nebo za šílenou. K tomu, abych ztratila rozum, jsem po několika týdnech ostatně neměla daleko. Můj život se zkomplikoval, byla jsem unavená, nevyspalá, neustále vystrašená.
Všimli si toho i v práci - poté, co jsem něco pokazila, tak mi dokonce hrozila výpověď. Nemohla jsem se na sebe podívat do zrcadla, připadalo mi, že strašně rychle stárnu. Nakonec jsem s pláčem žádala přízrak o odpuštění a prosila ho, ať už mě nechá být.
Sama jsem pak dlouho nemohla uvěřit tomu, že to opravdu pomohlo. Tohle všechno se stalo už před patnácti lety. Od té doby mám klid, i když se mi ještě čas od času zdá děsivý sen.
Iva R., (58), Tábor
