Tajemný duch mi pomohl najít cestu!

Ve chvíli, kdy už jsem panikařila, objevila se přede mnou záhadná postava.

Pomoci v nouzi se můžeme dočkat i od bytostí, které jsou z jiného světa.

Bylo to loni v zimě, když se mi stala opravdu divná a záhadná příhoda. Vydala jsem se přes půl republiky za kamarádkou do jednoho menšího města. Domluvily jsme se, že přespím u ní, abych nemusela platit hotel. Nevybrala jsem si ale vhodnou dobu, u nich doma zrovna vládlo velké napětí a tak jsem nakonec stejně do toho hotelu musela.

Nevěděla jsem, kudy jít

Protože jsem nechtěla u kamarádky být déle, než bylo nutno, šla jsem se ještě projít po městě. V tom počasí byly ulice skoro prázdné. Já jsem přemýšlela o tom, jak to asi kamarádka s manželem vyřeší a nedívala jsem se kolem, takže jsem po chvíli zabloudila. Chodila jsem úzkými uličkami staré čtvrti a nikde nebyl nikdo, koho bych se mohla zeptat na cestu. Začala jsem trochu panikařit, protože jsem netušila, jak se dostanu zpátky k hotelu. Byla mi také čím dál tím větší zima. Najednou se přede mnou na ulici objevila nějaká postava. Viděla jsem, že je to muž, ale věk jsem nedokázala odhadnout, tvář měl zakrytou do kabátu. Tiše mě vyzval, abych ho následovala, že mi ukáže cestu. Moc dlouho jsem o tom nepřemýšlela a šla za ním. Zanedlouho jsem se ocitla na náměstí, odkud už jsem směr k hotelu znala.

Recepční mě šokovala

Ani jsem tomu tajemnému neznámému nestačila poděkovat a on zmizel. Marně jsem se rozhlížela kolem. V hotelu na recepci jsem se pak dala do řeči s paní, která tam měla službu. Vyprávěla jsem jí o svém setkání. To, co mi odpověděla, mě zarazilo. Recepční mi totiž sdělila, že jsem asi potkala tajemného ducha, kterému tu pamětníci říkají Tulák. Kdysi dávno prý během kruté zimy umrzl na ulici. Od té doby se jeho přízrak občas objeví a pomůže těm, kdo se ocitli v nebezpečí. Když si vybavuji, jak divně ten muž vypadal, jsem dodnes přesvědčená, že mě z bludiště těch uliček opravdu vyvedl onen duch!

Helena T. (49), Praha

reklama
reklama