S manželem jsme prožili hezký život. Narodily se nám dvě děti, postavili jsme domek, něco jsme si na stará kolena našetřili. Vždycky jsme si dokázali udělat čas jeden na druhého i na své koníčky. Na důchod jsme se těšili, představovali jsme si, co všechno jsme v životě odložili a do čeho se teď pustíme. Kolem padesátky mě postihly nějaké zdravotní problémy. Nešlo o nic fatálního, spíš o spoustu drobných nepříjemností, které mně pořádně otrávily život. Manžel mně byl oporou, ale ve mně se něco změnilo. Najednou jsem si zvykla lenošit. Už jsem ke spokojenosti nepotřebovala pořád něco dělat. Čím dál tím víc mě bavilo sedět na pohovce a dívat se na seriály v televizi.
Děti nechápaly
Na výlety se mi jezdit nechtělo, když mě chtěl manžel vytáhnout někam na túru, vymlouvala jsem se na bolesti, na krátký dech i na moc práce. Manžel mi nic nevyčítal. Nejdřív se snažil, ale pak se nové situaci přizpůsobil. Začal se tomu, co jsme měli dělat společně, věnovat sám. Mně to nevadilo, hlavně, že jsem měla klid. Dětem se to moc nelíbilo. Když přijely na návštěvu, pořád do mě ryly. Cítila jsem se ukřivděná a nepochopená, a i když se mě muž zastával, stejně jsem to několikrát oplakala. Měla jsem pocit, že jsou na mě děti zlé a nic nechápou. Nevědí, jak mi je, jak moc jsem nemocná a jaká mám omezení. Ženské v práci, ty mi rozuměly.
Pepa se snažil
Byly starší než já, většinou zklamané životem, a tak měly pochopení. Zamlada jsem bývala moc pěkná ženská. Štíhlá a šik. Po dvou porodech se mi postava samozřejmě změnila. Ale pořád jsem se hýbala, takže jsem i tak byla ženská k světu. Navíc když kluci povyrostli, začala jsem zase šít a díky tomu jsem chodila hezky a módně oblečená. Jenže sezení u televize si vybíralo svou daň. Hodně jsem přibrala. Z toho, co jsem viděla v zrcadle, jsem radost neměla. A přišlo mi i zbytečné snažit se to nějak vylepšovat make-upem nebo účesem. Prostě jsem rezignovala. Pepa mě kvůli váze nijak nekritizoval. Mluvil však o tom, že má obavy o mé zdraví a také že mi nesvědčí vysedávat pořád doma. Štval mě s tím. Odbývala jsem ho, že bych třeba i někam šla, ale nemám co na sebe. Tak mi nakoupil spoustu látek a přesvědčoval mě, abych se pustila do šití. Jenže ani do toho jsem neměla chuť a vždy jsem si dokázala najít důvod, proč to nejde. Po pravdě řečeno, i kdybych si ušila bůhví jakou róbu, při tom, jak jsem byla tlustá, bych vedle svého štíhlého a udržovaného muže vypadala hodně divně. Přes všechny problémy jsem ale měla za to, že mě můj muž miluje. Že nás spojují děti, společně prožitá léta a že by mě nikdy nedokázal opustit. I když jsem mu měla tak trochu za zlé, že se mně nepřizpůsobil, že nestárne jako já.
Samé ženské
Postupně se mi ta jeho turistická parta, trénování volejbalistek i schůze skalničkářů začaly zajídat. A co teprve, když jsem jednoho dne uviděla tu kočku, co pro něj přijela, když měli jít na túru. Hubená, dlouhovlasá, mohlo jí být tak čtyřicet. Smála se na Pepu jako by byl bůhvíkdo, a dokonce ho i políbila na uvítanou na tvář. Hned mě napadlo, jak by se s ním asi muckala, kdyby neměla v autě ještě kamarádku a nebylo to u nás před domem. Hlavou se mi hned začaly honit černé myšlenky. Takže místo toho, aby mě podpořil, když jsem na tom špatně, začal prohánět ženské. Zpětně se mi začaly dávat dohromady zdánlivé drobnosti. Bylo mi jasné, že Pepovi nejde ani tak o koníčky, jako spíš o to, že má ode mě konečně pokoj. Strašně mě to ranilo, ten nedostatek pochopení a ta jeho bezohlednost. Původně jsem na něj chtěla uhodit hned, jak přijde. Pak jsem se ale rozhodla, že to udělám jinak. Já mu ty jeho rejdy zarazím. Od té chvíle se ze mě stala dokonalá stíhačka. Kontrolovala jsem manželovi mobil i počítač. Nejdřív mlčel, pak se ohradil. A byla scéna.
Hrozná žárlivost
Hned po ní jsem mu vymazala všechny nežádoucí kontakty z mobilu i počítače. Nejdřív jsem si je ale zkopírovala. To Pepa samozřejmě nevěděl. Oznámila jsem, že jestli mě miluje, měla bych mu stačit já, i když už nevypadám jako zamlada. Přesvědčoval mě, že mě má rád. Ale já věděla, že lže. Protože neskončil s tréninky a výlety, začala jsem obvolávat ty jeho přítelkyně a psát jim. Tak moc jsem se bála, že se na mě kvůli nějaké ženské vykašle.
Možná už je pozdě
Chvíli se mi to snažil vymluvit, pak začal být nepříjemný. Hádali jsme se každou chvíli. Nejhorší pro mě bylo, že i děti se postavily na jeho stranu. Starší syn mi dokonce řekl, že jsem blázen a měla bych se léčit. Před půl rokem mi Pepa oznámil, že podal žádost o rozvod. Sbalil si kufr a odjel k synovi. Asi dva týdny jsem zuřila, a pak mi došlo, co jsem ze sebe udělala. Odpornou tlustou starou ženskou, kterou pohltila žárlivost. Snažím se teď se sebou něco dělat. Uprosila jsem manžela, takže vzal žádost zpět. Nevrátil se ale ke mně a já se i přes terapii pořád užírám žárlivostí. Vím, že pokud se nedokážu skutečně změnit, nakonec ho ztratím docela.
Jaroslava (59) Beskydy .
