Josef Laufer, zpěvák a herec, zemřel ve věku 84 let. Po březnové operaci v roce 2020 došlo k selhání jeho srdce a byl uveden do umělého spánku. Jeho dcera Ester uvedla, že příčinou smrti byla zástava srdce.
Josef Laufer (†84), jehož skutečné jméno bylo Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes de Laufer, se narodil 11. srpna 1939 ve francouzském Sables d‘Olonne. Jeho otec byl lékař ze Slezska a matka Španělka; setkali se během španělské občanské války.
Matka otěhotněla, ale otec musel odjet do Francie a ona se za ním vydala přes Pyreneje. Proto má jako místo narození Josef Laufer přímořské město Les Sables-d'Olonne. Dětství potom prožil v Anglii a když otec přivedl po válce rodinu do Československa, neuměl Josef česky ani slovo.
Své odborné vzdělání získal v Tesle ve Vrchlabí, a již během vojenské služby se začal amatérsky věnovat divadlu a režii. Po skončení vojenské služby působil jako hostující herec v Divadle ABC. Vedle toho také pracoval jako tlumočník a překladatel ze španělštiny.
Vystudoval herectví na pražské DAMU, kde také založil divadelní soubor RADAR. Jeho umělecká kariéra byla rozmanitá, objevoval se v muzikálech a na televizních obrazovkách, hrál a zpíval v několika filmech a věnoval se také výuce pantomimy.
Avšak nejvíce se proslavil jako zpěvák populární hudby. Na scéně mu dělala společnost jeho kapela Golem. Díky své jazykové vybavenosti, s plynulou znalostí angličtiny, španělštiny a němčiny, si získal širokou fanouškovskou základnu a významné místo na hudební scéně.
Slavný hit měl hotový za pár minut
Vzhledem ke svému původu se po roce 1948 nemohl budoucí zpěvák dostat nikam na školu. Přemýšlel o tom, že se stane kazatelem, ale nakonec nastoupil do učení v podniku Tesla Vrchlabí.
Na vojně se pak rozhodl, že zkusí studovat na DAMU. Tam se skutečně na první pokus dostal. Zjistil ale, že kromě herectví ho baví také zpívání. Několik rolí si později zahrál i ve filmech.
Využil i své jazykové znalosti - v prvním ročníku DAMU odjel po zkouškách na Kubu, protože barrandovští filmaři tam natáčeli film a potřebovali tlumočníka. Od té doby se datovala Lauferova záliba v doutnících. Na Kubě se totiž seznámil s jednou mulatkou, která ho naučila doutníky kouřit.
Od roku 1961 jich pak denně spotřeboval třeba pět. Ačkoliv by býval herectví dával přednost, proslavily ho hlavně písničky.Tou nejznámější je určitě balada Sbohem lásko, já jedu dál.
„Během deseti minut se mi před očima jako těžký tirák rozjel příběh kamioňáka, který brázdí svět, aby mu po návratu domů otevřel dveře s manželkou i zcela cizí chlap,“ popisoval, jak rychle písnička vznikla. On sám měl ale v lásce mnohem větší štěstí, než hrdina jeho písničky.
Začalo to odvozem
V době, kdy se Irena Greifová (†83) seznámila s Josefem Lauferem, byla právě v rozvodovém řízení. Měla čtyřletého syna. Se zpěvákem se potkali vlastně náhodou. Laufer jel v Praze po Národní třídě a spatřil kamaráda, jak s několika lidmi vychází z divadla Viola.
Mezi nimi byla také Irena. Kamarád Josefa požádal, zda by ji nesvezl domů na Vinohrady. Zpěvák souhlasil. Po cestě se ještě zastavili s novou známou na kávu a zjistili, že si mají co říct. Domluvili si tedy rande, po kterém následovalo několik dalších.
Rok pak spolu chodili, než se vzali. Irena přišla do jiného stavu. Psal se konec šedesátých let, a hranice byly v té době otevřené. Josef Laufer mohl klidně odjet na Západ.
Neztratil by se tam, znal jazyky a navíc měl i cizí občanství. Dal ale přednost Praze, protože říkal, že domov je tam, kde člověk dostane první pusu a první facku.
Načerno v porodnici
V létě roku 1969 se Josefu Lauferovi a Ireně Greifové narodila dcera Ester (55). V porodnici v Londýnské ulici se tehdy zpěvák setkal s jiným známým umělcem, který tam čekal na narození potomka – hercem Jaromírem Hanzlíkem (76).
Oba se znali už od klukovských let. Do porodnice se dostali načerno, za „úplatky“ pro personál v podobě kvalitního alkoholu, protože tehdy otcové k rodičkám oficiálně nemohli. Josef pak viděl, jak Irenu vezou ze sálu a zeptal se jí, co by si přála.
Odpověď byla docela skromná, prý chléb se sádlem a červené víno. Práci své životní partnerky Josef Laufer vždy oceňoval. Byla významnou kostýmní výtvarnicí a oblékala herce do slavných filmů jako Noc na Karlštejně, Tři veteráni nebo Panna a netvor.
Manžel o ní prohlašoval, že pokud je někdo v jejich rodině opravdu úspěšný, je to právě Irena. Často pomáhala i jemu svým výtvarným pohledem. Nijak mu ale nevnucovala žádný vkus v soukromí.
Po toxickém šoku byla v bezvědomí
Dcera Ester umělecké geny po svých rodičích nezdědila, zato se u ní projevilo velké sociální cítění. Pracovala pro charitu a dostala se přitom do míst, kde s o ní rodiče báli, například do Afghánistánu. Když se dostavilo stáří, bála se pro změnu Ester o svého otce a matku.
Nejprve podstoupil Josef Laufer náročné operace, při které mu měnili kolenní klouby. Musel nějaký čas chodit o francouzských holích. Poté mu operovali žlučník. Mnohem horší pak bylo, když zkolabovala Irena.
Prodělala toxický šok, selhaly jí ledviny i játra. Byla dlouho v bezvědomí a lékaři si nebyli jistí, zda se z toho dostane. Josef se o ní hodně bál. Irena ale zabojovala a přežila. Vrátila se do normálního života. Nebylo to hned - musela se znovu naučit polykat, mluvit i chodit.
Na pohřbu zazněly jeho písně
Před časem se musel zpěvák podrobit operaci srdeční chlopně. Během ní došlo ke komplikacím, kvůli kterým byl uveden do umělého spánku. Ocitl se v takzvaném vegetativním stavu, kdy s pacientem rehabilitují sestry, on má otevřené oči, ale při vědomí je jen částečně.
Jeho blížcí se pokoušeli s ním komunikovat. Dcera mu pouštěla vzkazy od kamarádů i kolegů nebo povzbuzující slova od fanoušků. Nahrávala též hlas Ireny. „Cítím, že všechno táta vnímá, bohužel ale stále nereaguje,“ řekla Ester novinářům.
Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu musela být Irena Greifová umístěna do soukromého pečovatelského domu. Tam na konci roku 2022 zemřela. Manželé, které spojovalo tolik prožitých let, tak neměli možnost se rozloučit.
Čepici od Johna Lennona mu v Praze někdo ukradl
Knihu vzpomínek už bohužel Josef Laufer nenapíše, odmítal to i předtím, než se ocitl v umělém spánku v roce 2020. Určitě by byla hodně zajímavá, protože prožil spoustu neobvyklých setkání. Jedno z nich se dokonce týkalo slavných The Beatles.
Na premiérovém večírku k filmu Help! v Londýně roku 1965 si promluvil i s Johnem Lennonem. Na aukci věcí skupiny, která se tam pořádala si pak za pět liber Josef koupil jeho manšestrovou čepici. Doma se s tím vytahoval tak dlouho, až mu ji v divadle někdo ukradl.
