František Peterka – Komik, který rád ukazoval svaly

Jeho snem bylo vyhrát zlatou medaili na olympiádě, osud mu ale připletl do cesty cikánku, která mu změnila osud. V divadle bojoval s trémou a při natáčení trpěl hlady.

Chtěl se stát slavným reprezentantem, rekordmanem ve vzpírání. Nebo alespoň učitelem tělocviku. Nakonec ve sportu nezískal žádná uznání za rekordy. Pomyslnou zlatou dostal až od diváků, když se stal spravedlivým vládcem hor – Krakonošem.

Také vás může zajímat ...

Jako každý sportovec si vedl mladý František svůj tréninkový deník. A do něj si s pýchou zapisoval lepší a lepší výkony. Napřed dostal nad hlavu metrákovou činku až se dopracoval k tomu, že si na ni nechával naložit až 120 kilo. Dřel několik hodin denně. Měl před sebou jediný cíl. Olympiádu!

„Kdybych byl zvedl 140 kilo, což byla taková moje meta, možná bych sekl s divadlem a utekl ke sportu,“ povzdechl si František Peterka kdysi. „Jenže sportem se tenkrát vydělávalo jen těžko, takže asi bylo dobře, že jsem ten svůj rekord nedal.“

K divadlu se dostal náhodou. Jeho rodiče chtěli mít doma radši kumštýře, než vzpěrače. A tak přesvědčili Františkovu sestru, aby za něj podala přihlášku na konzervatoř. Hereckou školu prolezl s hodně odřenýma ušima. Pořád byl na pokraji propadnutí. Jenže pak, v osmnácti letech, potkal cikánku, která vzala jeho dlaň a z ní vyčetla, že herectví bude jeho osudem.

A taky počet manželství, dětí a těžký úraz na stará kolena. I to, že kvůli němu bude mít problémy s nohama. Těžko říct, nakolik ho uklidnila, když mu poté předpověděla hodně dlouhý život. Cikánská vědma se ve svých předpovědích nemýlila. „Třeba jí to vyjde i s věkem. Maminka se dožila 92 let, tak ji snad trumfnu. Viděl bych to na 150 let,“ plánoval si herec nadšeně.

Věřil tomu natolik, že si nepřipouštěl svůj konec ani krátce před smrtí.

Sžírala ho tréma

Jeho život byl plný náhod. Poté, co dokončil školu, vzal místo v pojišťovně. Jenže vzápětí dostal nabídku na své první herecké angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Jak se později ukázalo, místo v herecké šatně získal jen díky administrativnímu omylu! On sám připustil, že na začátku měl ke vstupu na herecké nebe hodně daleko.

Trpěl naprosto děsivou trémou, což se podepsalo na jeho psychice. Jen s velikým sebezapřením vstupoval na jeviště a mnohokrát chtěl své nevysněné povolání pověsit na hřebík. Často si říkal, jak by mu bylo, kdyby den co den odcházel strhaný z tělocvičny. Určitě líp! Nakonec ta psychická muka vydržel. A udělal dobře.

Kariéra oblíbeného herce se začala slibně vyvíjet.

Muka pro nekuřáka

Svou první velkou roli dostal ve filmu Černý prapor. Moc si pochvaloval, že hodně času tráví před kamerou svlečený do půl těla a může tak prodat své úžasné vysportované svaly. „Taky se mi líbilo, že jsem si měl podle scénáře frajersky házet cigarety do pusy.

Trénoval jsem to do té doby, než mě odvezli do špitálu, protože jsem jich pár nechtěně spolknul,“ vyprávěl o natáčení zapřisáhlý nekuřák František Peterka.

Vyslovené trauma si pak prožil v Krkonošských pohádkách. Produkce zaměstnávala člověka, který měl za úkol udržovat věčný oheň v jeho Krakonošově dýmce – a on, velký sportovec, pak smrděl, jako by vyšel z té nesmrdutější knajpy! Za to, že hrál Krakonoše, mohla zase náhoda. Jaképak dlouhosáhlé kamerové zkoušky.

Stačilo, že hlavní večerníčkový výtvarník vznesl požadavek, že vládce hor musí být velký chlap. Měl mít současně přísný kukuč, aby ve všech lotrech vzbuzoval respekt, a zároveň by měl vystupovat tak, aby se ho děti nebály. A režisérka Věra Jordánová (92) na to řekla, že takového obrovského chlapa s dobrým srdcem zná.

Celý život zdůrazňoval, že mu tenkrát slíbila, že ho nechá nalíčit tak, aby ho nikdo nepoznal.

Výsledek znáte. Nepodařilo se. „A já jsem si tam navíc úplně zkazil žaludek,“ stěžoval si Peterka. Krkonošské pohádky se totiž natáčely v noci, jindy neměli vytížení herci čas. Ale zatímco ostatní pražští kolegové stihli po představení v divadle zajít domů na pořádnou večeři, Peterka dojížděl na Barrandov až z Liberce.

A musel vzít zavděk dvojitou porcí ohřáté sekané ve filmovém nonstop baru.

Žertík pro Menšíka

Herečtí kolegové Františka Peterku milovali. Zvlášť díky jeho neopakovatelným žertíkům, jimiž jim i sobě zpestřoval filmování. Rádi s ním hráli a režiséři Peterku s oblibou obsazovali. Byl pozorný, spolehlivý, snaživý. Při natáčení snímku Přežil jsem svou smrt dokonce dostal i nekorunovaného krále vtípků Vladimíra Menšíka (†58).

V příběhu z tábora smrti hrál Peterka trestance, který nosí na zádech těžké kamenné balvany. Sportovec tělem a duší požádal produkci, aby mu sehnala skutečný obří kámen, aby malinko potrénoval. Ostatní totiž „vláčeli“ latexové napodobeniny. Problém nastal v okamžiku, když nic netušící Menšík měl podle scénáře Peterkovi pomoci. Z placu se ozval Menšíkův zoufalý výkřik: „Co to je? To ty nosíš?

Vždyť mě to mohlo zabít!“ Hned vzápětí populárního vypravěče produkce vysvobodila a kameny vyměnila za ty kašírované.

Popral se s úrazem

Smysl pro humor neztratil Peterka ani ve chvílích nejtěžších. To když po těžké autohavárii prožil na prahu osmdesátky v nemocnicích tři roky svého života. Při každodenní procházce jej srazila nepozorná řidička. „První rok jsem každou chvíli prosil toho nahoře, aby si mě vzal,“ líčil chvíle plné bolesti herec.

Absolvoval čtyři desítky operací, chvílemi to vypadalo, že pokud se dostane domů, pak bez nohy.

Když se dostal z nejhoršího, už to byl zase ten starý vtipálek Peterka. Když si mu jistá pacientka postěžovala, že má pocit, že jí ve špitálu vůbec nepomohli, zatvářil se překvapeně. S vážnou tváří jí řekl, že si asi nevšimla obří cedule nad branou do nemocnice, na které je napsáno: „Vy, kdož sem vcházíte, odložte všechny své naděje!“ Zahrál to tak důvěryhodně, že se paní vyběhla před nemocnici podívat na neexistující ceduli.Takový František Peterka byl!

Do hospice zvesela!

Různými legráckami bavil i sestry, které o něj léta pečovaly. Po svém těžkém zranění se k nim totiž ještě vrátil. To, když si přivodil nebezpečnou zlomeninu krčku. A určitě si pár trumfů schoval i do hospice, kam odešel, když cítil, že se o sebe už nedokáže sám postarat. Říkal, že neumí být sám, že potřebuje být mezi lidmi. V hospici také nejslavnější český Krakonoš vydechl naposledy.

Maminku sice o dva roky trumfl, ale na plánovaných 150 let to nedotáhl.

Zemřel ve věku 94 let.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama