Jiří Grossmann

Neztrácel nadhled do poslední chvíle.

Říkal, že nenadává, jen občas kleje. Nikdy neztrácel osobitý humor. Spisovatel, herec a zpěvák Jiří Grossmann byl citlivý a vlídný. Zemřel velmi mlád, dnes by měl velkou šanci přežít.

Všestranně talentovaný Jiří Grossmann (†30) se narodil jako čtvrté dítě úředníka Ferdinanda Grosmanna a jeho manželky Jiřiny. Osud ale rodinnému štěstí nepřál. Manželství zasáhlo několik tragédií. První dvě děti zemřely krátce po porodu. Třetí se narodila sestra Irena (†35), která také předčasně zemřela na náhlou mozkovou příhodu. Maminka tedy na Jiřím z pochopitelných důvodů velice lpěla.

Také vás může zajímat ...

Jako dítě se učil hrát na klavír, sám si přibral ještě kytaru, ale postupem času dokázal v podstatě zahrát na vše, co mu jako samoukovi přišlo pod ruku.

Při tom všem ještě stíhal hrát fotbal za SK Smíchov a byl zarytým fanouškem Slavie.

Komediantská duše zvítězila

Geny předků se brzy prosadily. Textař, herec a zpěvák Jiří Grossmann divadlo miloval. Maminka pocházela ze slavné divadelnické rodiny Faltysů z Klánovic, která měla vlastní kočovnou divadelní společnost. Její velkou touhou bylo stát se učitelkou, ale její otec byl neoblomný a i proti její velké nevoli musela hrát a mohla toho zanechat, až když se provdala za úředníka z Kroměříže.

Příliš si však nepomohla, protože její Ferdinand se ukázal být zaníceným ochotníkem. A byl tak dobrý, že dostal dokonce nabídku do profesionálního souboru olomouckého divadla, ale jeho žena Jiřina radikálně zasáhla. Toužila především po dobrém zajištění rodiny. Nadaný Jiří odmaturoval a rodiče z něho chtěli mít stavebního inženýra.

Divadlo ho však přitahovalo natolik, že kvůli němu přerušil ve třetím ročníku studia na stavební fakultě.

Jak vzniklo slavné duo?

Nějaký čas mu i chodily domů telegramy z vysoké školy, zda chce ve studiích pokračovat nebo ne, protože se na přednáškách vyskytoval pouze sporadicky. On však nastoupil do Tesly Karlín jako obyčejný dělník. Později se věnoval reklamním textům u Poštovní novinové služby a krátce také působil v plzeňském divadle Alfa. To byly jeho začátky a krůček k branám slávy.

S Miloslavem Šimkem (†64) vytvořil známou autorskou dvojici, která vysoce vyčnívala nad žánrovým průměrem. A jak se ti dva potkali? Bylo to v době, kdy hrál Grossman v dixielandové kapele Dixie Party. Jejich spolupráci odstartovalo účinkování v kabaretu s názvem Polotrapno, do kterého hledal Šimek kapelu. A náhodou dostal tip na kapelu Dixie Party.

Tehdejšího šéfa kapely Mirka Pechara, nadchlo, že studentský klub platil za jeden večer čtyřicet korun, do té doby totiž pobírali pouze třicet.

Předzvěst tragického konce

Dnes se už téměř neví, že se tento klub jmenoval Olympik a nacházel se ve Spálené ulici v prostorách České pojišťovny. Působil pod hlavičkou Českého svazu mládeže. Šimek s Grossmannem velmi rychle zjistili, že mají mnoho společného, především autorský potenciál, názory na současné divadlo, a to vedlo k tomu, že se začali často scházet i mimo scénu.

Azylem jim byla Kavárna Slavie, kde rozebírali náměty, psali první povídky a divadelní kusy, které měly velký divácký ohlas. V roce 1963 narukoval Grosmann na vojnu do Armádního uměleckého souboru. Nechal se ale přeložit ke spojařům, kde sloužil Slávek Šimek. Začali spolu psát vojenský kabaret, Grossman však začal trpět častými angínami a musel podstoupit i menší operaci.

Vojenský lékař u Jiřího zjistil Hodgkinovu chorobu, což je zhoubné nádorové onemocnění mízních uzlin.

Naďa mu zpívala na pohřb.

Konečně divadlo Semafor

V té době nebyla tato nemoc léčitelná a nezbylo nic jiného, než poslat Grosmanna do civilu. V roce 1965 se z vojny vrátil také Miloslav Šimek a oba mladí umělci spolu začali opět naplno tvořit.

Jiří Grossmann se stal také jedním ze zakládajících členů skupiny Country beat Jiřího Brabce, psal pro ně písňové texty a celou řadu z nich také sám zpíval, mnohé z dalších získali do svého repertoáru například Pavel Bobek (†76) nebo Naďa Urbánková (80).

A přišel šťastný rok 1967, kdy dostal Grosmann společně se Šimkem nabídku od Jiřího Suchého (87) do legendárního divadla Semafor, čímž se jim splnil sen. Okamžitě zrušili všechny ostatní aktivity, Grossman se dokonce vzdal i kariéry zpěváka a stal se autorskou jedničkou společně se Suchým a Šimkem.

Znalci tvorby této výjimečné dvojice s mírným vlivem Suchého jistě rádi vzpomenou na scénky s Pupáky, které se hrály v představení Večer pro otrlé aneb Pět Pupáků. Kuráž jim nechyběla. Celým představením se zřetelně táhly jejich názory proti vstupu ruských vojsk. Není divu, že následovala rychlá reakce z vyšších kruhů a představení muselo být staženo z repertoáru.

Na jedné straně z Grosmannových divadelních kusů sršel humor, ale na straně druhé byla z jeho písňových textů cítit jakási neblahá předtucha blížícího se konce a úzkostná touha žít. Jedním z nejsrdceryvnějších textů je určitě píseň Závidím, kterou napsal pro Naďu Urbánkovou.

I po létech připomíná poselství konce.

Jeho čas se naplnil…

Poslední rok svého života Jiří Grosmann dělil čas mezi divadlo a nemocnici. Některá představení musel zrušit, ačkoliv se snažil nevynechat žádné a cítil podporu svých diváků. Ráno 5. prosince 1971 Jiří Grossmann v nemocnici na Karlově náměstí zemřel. Na jeho pohřbu zazněla v podání Nadi Urbánkové jeho slavná píseň Závidím, z níž mrazilo: „Vždyť já chci jen žít jak žít se má – je to jen má touha šílená a té chci říct – závidím modrému mráčku volnost – závidím a to věc je zlá – studentu v sáčku lásku závidím.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...