Jsme rodina nechutných skrblíků

V naší rodině se hlídá i spotřeba toaletního papíru. Kdybych nevěděla, že Moliere žil před čtyřmi stoletími, tvrdila bych, že napsal svého Lakomce podle nás.

Právě skončil oběd. Knedlíčková polévka a grilované kuře s bramborem.Když si sedal můj otec ke stolu, jako vždy propálil všechny talíře pohledem a bleskově zhodnotil, kolik má kdo naloženo. Moje stehno bylo větší než jeho! A tak náš stůl pohltilo dusno. Ticho, třískání příborů, a nakonec hádka.Zase nebudu mít samé jedničky a přitom letos maturuju.

Také vás může zajímat ...

Jsem jeho životní zklamání… Ale to už jsem slyšela tolikrát, že mě to nechalo v klidu. Po obědě se začal motat kolem hrnců na plotně a lžící zuřivě škrábat pekáč, aby ani kousek připečené svaloviny nezůstal nazmar.Pak dlouho posouval zbylé porce sem tam.

Potřeboval si tak zapamatovat přesný počet kousků, aby je mohl chodit přepočítávat, jestli někdo něco neujedl.

Počítal i knedlíčky

„Z polívky zmizely dva knedlíčky, kdo je snědl?“ ozvalo se při jedné z kontrol.Po delší pauze se přiznala matka. „A vzala sis je aspoň s chlebem? Přece nemáme na to, aby se jedlo jen tak pro chuť.“ Zase se rozpoutala hádka: „Ty si tak nesnesitelný lakomec!

Jdi se léčit,“ křičela na něj matka, která si šla svou hořkost osladit kouskem čokolády, kterou má schovanou ve skříni mezi svetry.Tak si ji může sníst, a ne veřejně rozpočítávat čtverečky. Otec je schopný cucat jeden dílek čtvrt hodiny. Každou molekulu obrací na jazyku dokud to jde.

A okázale demonstruje metodu, kterou bychom měli reptání převzít jako bibli.“Tak mi tabulka vydrží měsíc a jím čokoládu každý den,“ raduje se. Otec miluje uzeniny, a proto se na ně soustředí nejvíc. Když koupí deset deka salámu, nestrčí ho do lednice jako jiní, na balíček políčí neviditelný vlas, aby poznal, že ho měl někdo v ruce.Matka už je ale tou jeho lakotou bohužel taky nakažená.

Stále jen chodí a zhasíná světla. U televize sedíme potmě, nesmí zářit ani malá lampička. Dokonce stále vytahuje všechny kabely ze zásuvky.

Prý žere peníze pouhé zasunutí do zástrčky.

Svého bratra nezapře

Gen lakoty se uhnízdil i ve výčtu vlastností tatínkova bratra. A jeho žena, teta Květa, jako by mu z oka vypadla. Když jsme k nim jednou jeli na Vánoce, dorazili jsme na Štěpána večer, strýc nás už nečekal.Tvářil se divně a dělal na tetu výmluvné posunky hned u dveří. „Ahoj, my už jsme vás vůbec nečekali, měli jste přijet odpoledne.

Už nemáme nic k jídlu.“ Pronášel to nahlas s pohledem upřeným na tetu.Teta Květa najednou zmizela a začala štrachat za zdí po kuchyni. Pak se vrátila, se strýcem na sebe mrkli a s viditelnou úlevou vydechli. Sedli jsme si do obýváku, teta otevřela láhev bublinkové minerálky a nalila k přípitku do šampusek.“Tak ať se tu zase za rok sejdem,“ pronesl strýc.

Teta donesla na stůl mísu kukuřičných lupínků a druhou s čistými ovesnými vločkami. „My teď jíme zdravě, to víš, cholesterol, vysokej tlak, už nejsme nejmladší,“ ospravedlňovali se.Vyprskla jsem smíchy. Otec mě ale zpražil pohledem masového vraha a už si hrst sypal do krku, až se začal dávit.

„Vidíš, jaká je výhoda toho, že nepijeme alkohol,“ podávala mu teta rychle na zapití sklenici se sodovkou.Matka kamenně oznámila: „Jdu si před jídlem umýt ruce,“ ale místo do koupelny zamířila do kuchyně. Za chvíli se vrátila s brunátným obličejem a těžce dosedla do ošoupaného křesla.

Dusno v pokoji zhoustlo.

Pamlsky ukryli špatně

Šla jsem si taky „umýt ruce“. Kohoutek ševelil a já jsem maskovaná jeho písničkou nakoukla do trouby. Nic. V kredenci mezi talíři se poflakovalo jen pár drobků ze starých buchet, návštěva mezi sklenice však byla úspěšnější.Krásně vypečená kachna se zelím a s knedlíky se dmula pod mastnou utěrkou chráněná hradbou čajových hrnků.

Druhá část pokladu vykukovala za odpadkovým košem ve skříňce pod dřezem. Tác s velkou hromadou cukroví a načatá láhev vaječného koňaku.Vrátila jsem se a usedla. Matka srkala sodovku, vloček se ani nedotkla. Koukli jsme na sebe a věděli, že obě víme. Jen otec nevěděl. „Měl by sis jít umýt ruce než odejdeme,“ upřela na něj matka zrak.Otec zamířil do koupelny.

Matka za ním nenápadně vyběhla a po pár minutách se spolu vrátili. Už jsme věděli všichni. „Půjdeme,“ stroze zavelel táta. „Už? Tak zase přijeďte, rádi vás uvidíme,“ konstatovala teta, ale nikdo na ta milá slova nereagoval.“Ti tvoji příbuzní, to je něco otřesného. Víckrát mě u nich nikdo neuvidí,“ neodpustila si matka večer u televize směrem k otci.

Mlčel, přitáhl si jen ke krku šálu a opatrně uždiboval vanilkový rohlíček.Musí mu přece vydržet do konce filmu. „Jdu spát,“ zvedla jsem se a zamířila do koupelny, že se po výletě osprchuju. Voda tekla vlažná, na teploměru se tyčilo 14 °C. Šla jsem si lehnout špinavá a matka, která zaškrtila všechny funkce kotle Dakon na minimum, ušetřila deset korun.

Až jí mezi svetry dojde čokoláda, koupí si za ně pytlík gumových medvídků a ty budou vlastně zadarmo.

No nemají to vychytané?

Kristýna D. (36), Ostrava .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...