Moje chvilka pohody

Komoda po dědovi vydala poklad

Před deseti lety jsme se s manželem ocitli ve velice tísnivé finanční situaci. Už jsme přemýšleli o prodeji domu, ale pak přišel zázrak…

S Davidem jsme se poznali na vysoké škole a okamžitě jsme se do sebe zamilovali. Když jsme oba odpromovali, požádal mě o ruku a vzali jsme se. Rok a půl po svatbě se nám narodil syn Jaroslav a o dva roky později ještě dcera Andrea.

Byli jsme šťastná rodina. Žili jsme v malém městečku, v domě po mých prarodičích, který mi odkázali. Nebyl to honosný dům, ale nám stačil. Občas na něm bylo potřeba něco opravit, například vyměnit několik střešních tašek nebo vymalovat, ale nejednalo se o nic, co by nás finančně zruinovalo.

Peníze docházely

Jenže když děti vyrostly a osamostatnily se, začaly se na nás problémy jenom hrnout. Okny, která byla zastaralá, začalo profukovat, objevily se plísně na zdech nebo se poškodila prkenná podlaha.

K tomu navíc odešla lednice a dosloužila i pračka. S manželem jsme sice oba pracovali, ale z našich skromných platů jsme na všechny tyto renovace neměli. Nakonec z nás barák vyždímával více peněz, než jsme byli schopni vydělat, a tak jsme se s těžkým srdcem rozhodli, že ho nabídneme k prodeji.

Poptávka v bazarech

S Davidem nám bylo jasné, že větší šanci na prodej domu budeme mít, když jej budeme nabízet nezařízený. Jen málokdo by totiž stál o zastaralý nábytek a spotřebiče. Dát ale ty věci jen tak na skládku nám bylo líto, a tak jsme se rozhodli obejít několik bazarů, abychom měli přehled, zda je o podobné věci vůbec zájem a za kolik se případně prodávají.

Naše obchůzky nám s manželem příliš nadšení nepřivodily. Většina bazarů o vykoupení starého nábytku neměla zájem a ti, kteří by ho i odkoupili, za něj nabízeli mizivou almužnu. „Nakonec bude nejlepší odvézt vše na skládku,“ podotkl manžel při cestě domů.

Povzdychla jsem si. Bylo mi z toho všeho smutno.

Cedule u cesty

Nepřítomně jsem se dívala z okna auta na ubíhající cestu, když jsem si najednou všimla cedule s nápisem „bazar“ a šipkou doprava. Něco uvnitř mi říkalo, abychom se tam zajeli podívat. „Odboč tam,“ požádala jsem manžela.

„Zlato, nemá to cenu. Bude to stejné jako všude,“ odpověděl manžel. Já jsem však trvala na svém, a tak tam David nakonec zajel.

Nečekaný nález

Jednalo se o malou rodinnou zastavárnu. Obchod měl jen jednu malou místnost s drobnými předměty, velké věci byly umístěny na dvorku. Něco mě tam táhlo. „Pojď, podíváme se tam,“ řekla jsem.

Chvíli jsme tam chodili, když manžel najednou vykřikl. „Tahle komoda patřila dědovi. Jako malý jsem se v ní schovával.“ I když jsme peněz neměli nazbyt, manžel měl z nálezu takovou radost, že jsem mu sama navrhla, abychom ji koupili.

A dobře jsme udělali. V tajné zásuvce, na kterou si manžel vzpomněl a o které nikdo neměl ponětí, jsme našli obálku se starými bankovkami, které byly velice cenné. Všechny naše problémy se jako kouzlem vyřešily.

Bankovky jsme prodali, stejně jako dům po mých prarodičích, a měli jsme dostatek peněz na koupi malého zrekonstruovaného bytu.

Erika L. (62), východní Čechy

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden