Martina Randová – Když přišly zlé časy, prodávala nábytek

Stala se hvězdou seriálu Ordinace v růžové zahradě, moderuje pořad O 10 let mladší. Přesto bojovala s nízkým sebevědomím.

Její život připomíná od začátku napínavý román. Když Martina Randová přicházela na svět, do porodnice nevezl maminku tatínek, ale – soused. Tatínek byl učitel, jenomže bohémsky založený, hrál v kapele, a tak zřejmě onoho 30. prosince 1971 neměl čas. Souseda – vdovce, který ji vezl do porodnice, si maminka Martiny o něco později vzala, když se předtím rozvedla s bohémem.

Také vás může zajímat ...

Rodina bydlela v Tachově. Martina od čtyř let chodila do baletu pod vedením ruské primabaleríny. Ta navrhovala, aby dívenka jela studovat balet do Sovětského svazu, ale smělé plány musely ustoupit úrazu nohy. „Blbla jsem ve výtahu. Jenže tam nebyly bezpečnostní dveře, já strčila nohu, kam jsem neměla, a vcuclo mi to skoro celé levé chodidlo,“ vzpomíná. Musela přestat tančit.

Bylo jí devět let a byla strašně nešťastná.

Osmdesát dva kilo

Všichni z rodiny dali hlavy dohromady, přemýšleli, co s Martinou, když je s tancem konec. „Byla jsem blbá na matiku, fyziku, chemii… Přišli jsme na herectví.“ V šestnácti letech si ji vyhlédli hledači talentů a zahrála si v Discopříběhu. Tam přišla na to, že tohle ji baví, že herectví chce dělat. Na premiéru filmu přišla celá rodina, i vzdálení příbuzní, zabrali několik řad.

Martinu na plátně neviděli ani vteřinu, protože ji vystřihli. To je historka pro zasmání, na rozdíl od té následující: Martinu nevzali ani na konzervatoř, ani na DAMU. Znovu byla nešťastná. Kolem třinácti začala přibírat. „Nic moc jsem nedělala, pořád jsem se něčím cpala. Ztratila jsem o vše zájem.

Vlastně i při těch zkouškách na konzervatoř jsem už měla docela nadváhu, takže se nedivím, že mě nevzali. A nakonec se mi podařilo vypapat se na osmdesát dva kilo.“ Rozjel se nekonečný kolotoč diet. Nejlepší byla vinná: „Byla jsem úplně nepoužitelná, žila jsem v naprostém deliriu. Naštěstí to bylo o prázdninách, takže jsem neměla žádné povinnosti.

Bylo mi asi dvacet.“

Neměla na nájem

Pak se štěstěna přiklonila na její stranu, začátkem devadesátých let se jako elévka dostala do Horáckého divadla v Jihlavě, kde se cítila skvěle a dostala tu výbornou hereckou školu. V mosteckém divadle pak strávila šest let, ale táhlo ji to do Prahy, cítila, že ji čekají velké věci. „Ale nestalo se vůbec nic,“ konstatuje. „Tehdy mi pomohla Terezka Kostková.

Její tatínek si mě vzal do zájezdového představení Čokoládový hrdina. Ťulda Brousek se mnou také dělal jedno zájezdové představení. To ovšem nestačilo na uživení. Takže jsem dělala i servírku.“ Během dvanácti let vystřídala čtrnáct podnájmů. „Měla jsem pár kamarádů, kteří na tom byli stejně jako já, a brali jsme občas takový ty kšefty za pětikilo.

Dělali jsme různé vtipné scénky na podnikových večírcích. Bylo to těžké období. Představte si, že jsem musela prodávat věci, které jsem měla.

Třeba mikrovlnku, mrazák nebo starožitné hodiny po babičce, abych měla na nájem,“ vzpomíná.

Přišla šance

A po dlouhém období nouze zase vysvitlo v Martinině životě sluníčko.

Přijali ji do obchodního oddělení Divadla Na Fidlovačce, kde číhala na příležitost, která se záhy naskytla: „Dali mi tehdy důvěru, obsadili mě do company v muzikálu, pak jsem dostala první větší roli a začali mě obsazovat více,“ raduje se herečka, která nárůst popularity související především s rolí Heluš v Ordinaci a moderováním pořadu O 10 let mladší přijala se skromností a pokorou.

Její soukromý život bohužel skomírá.

„Zažila jsem několik lásek, ale jen dvě z nich byly opravdové,“ svěřuje se.

Láska tě potká, ať je jakákoli

„Nepoznala jsem muže, se kterým bych chtěla strávit zbytek života a starat se s ním o naše děti. Jen jeden měl to štěstí, že jsem si to už dokázala trochu představit, jenže když jsem se probrala ze snu, zjistila jsem, že můj milý to opravdu jako velké štěstí cítí… ale s jinou ženou,“ dodává s trpkým smíchem. Co udělala?

Pár týdnů pila hodně vína, plakala u smutných písniček a několik let nechtěla chlapa ani vidět. „Láska tě potká vždycky,“ míní. „Buď v podobě milujícího muže, dětí a vlastní rodiny, anebo v podobě lásky k životu a všemu, co k němu patří.

I bez milujícího muže.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...