Návštěva nejvyššího vodopádu nejen Krkonoš, ale celé České republiky nezklame v žádném ročním období. Na podzim má sice málo vody, prostředí, v němž se nachází, je však natolik úžasné, že tato drobná vada vůbec nevadí. S výškou 148 metrů se v několika stupních řítí skalnatým srázem z hrany Pančavské louky na dno Labského dolu. Nachází se v Krkonošském národním parku, přibližně 1 km jižně od Labské boudy.

Zblízka je vidět pouze jediná, nejhořejší část vodopádu, a to z vyhlídky na červeně značené Bucharově cestě po Labské hraně. Celý vodopád je dobře vidět ze dna Labského dolu, kudy prochází modře značená turistická trasa ze Špindlerova Mlýna na Labskou boudu. Pokud se po ní vydáte, můžete cestou spatřit další tři  krkonošské vodopády: Malý Labský, Pudlavský a Labský. Svým charakterem a vznikem se podobá Pančavský vodopád vodopádům v norských fjordech.

Tyto nejvodnatější vodopády Jizerských hor se nacházejí na říčce Černá Desná. Kolem nich vede červeně značená turistická trasa z Tanvaldu k přehradě Souš. Vodopády leží v místech, kde řeka opouští náhorní pláně Jizerských hor a překonává jižní okraj pohoří.

Na vodou omleté žule tu vznikají četné peřeje, kaskády a jeden výraznější vodopád, který má podobu 10 metrů široké skalní stěny a dosahuje výšky 7 metrů. Voda se na něm většinou dělí na dva proudy, z nichž vydatnější je u levého břehu, kde vede turistická stezka.  Vodopád na Černé Desné se velmi podobá nedalekému, mnohem známějšímu Mumlavskému vodopádu v Krkonoších.

Nejmohutnější a nejvyšší vodopád těchto hor se ukrývá ve strmém údolního svahu Prunéřovského potoka jižně od vísky Kýšovice na Chomutovsku. Bezejmenný potůček, na němž vznikla 26 metrů vysoká kaskáda, padá přes tři skalní stupně do hlubiny údolí Prunéřovského potoka. Horní část vodopádu tvoří příkře skloněná skála, po níž vodní proud stéká a vějířovitě se pak rozšiřuje.

Výprava ke Kýšovickému vodopádu má jisté objevitelské kouzlo, protože k němu nevede značená cesta. Bude to tedy pro vás příjemné dobrodružství. Pohodlněji je přístupný zdola, z hlavního údolí, kudy prochází modře značená turistická trasa. Rychlejší, avšak obtížnější cesta-necesta, vede shora od silnice z Kýšovic. Pokud si troufáte na pohodlnější cestu, mezi vesničkami Svahová a Lesná nad Jirkovem najdete v krásné přírodě dobře přístupný vodopád na potoku Lužec, kterému se říká Helenčin.

Jeden z nejhezčích jesenických vodopádů se ukrývá na jižních svazích Dlouhých strání, kam míří davy výletníků za prohlídkou přečerpávací elektrárny. Borovému vodopádu s celoročním dostatkem vody se však turistický ruch spíše vyhýbá. Vede k němu slepá, 1,5 km dlouhá odbočka z modré turistické trasy procházející údolím Divoké Desné.

Borový vodopád se nachází v hlubokém údolí, na jehož strmých svazích vystupují skaliska. Jedno z nich tvoří vodopád o výšce 14 metrů. Přírodní prostředí v okolí patří ke krajinářsky nejpůsobivějším místům Hrubého Jeseníku, na podzim je vskutku překrásné. Také říčka Huntava, která pramení ve Stříbrných Horách u Horního Města, vyhloubila na horním toku skalnaté údolí s četnými kaskádami. Tyto Rešovské vodopády jsou největšími v Nízkém Jeseníku. Chráněným přírodním výtvorem zde můžete projít přes dřevěné lávky a schody.

Podzim je nejvhodnější dobou pro návštěvu nejkrásnějšího beskydského vodopádu. Vyvinul se na severním svahu hory Smrk, pro kterou jsou typické velmi příkré svahy. Stezka k němu žádná nevede, na dohled pod ním však najdete lesní cestu, která vám poslouží jako vyhlídková terasa. Poblíž prochází červeně značená cesta na vrchol Smrku.

Průtok vody a tím pádem i estetické vlastnosti vodopádu podléhají během roku značným výkyvům. V sušších obdobích se vodopádové kouzlo lokality samozřejmě sníží. Divokost jedinečného koryta Bučacího potoka, který je chráněnou oblastí, dotvářejí staré porosty pralesovitého charakteru. Pokladem Beskyd jsou ale také Satinské vodopády. Vede k nim od Rekreačního centra Sepetná hned několik možných cest. Dá se jít po jednodušší oranžové nebo mnohem hezčí žluté medvědí stezce.

Blízko, protože na jižním okraji Ústí nad Labem, a přece obtížně dostupný vodopád, který spadá do patnáctimetrového skalního kotle. Právě jím se k Vaňovskému vodopádu přiblížíme - od ulice a dráhy vedoucí podél levého břehu Labe. Vodopád je napájen Podlešínským potokem, a právě odshora, od Podlešína, sem vede druhá, delší cesta.

Půjdeme po žluté značce a zhruba po šesti stech metrech bychom neměli minout odbočku vpravo, která nás dovede k dalšímu vodopádu u bývalého Čertova mlýna. Pokud bychom odbočku minuli, dojdeme k rozcestí Nad Vaňovem, od kterého se právě schází k "našemu" vodopádu, pod kterým do roku 1925 stála výletní restaurace, než ji vzala velká voda. Její základy jsou tu ještě v tajemně působící skále dosud patrné.