Poslední měsíce života za Františka Husáka dýchaly už jenom přístroje!

Se svojí závislostí bojoval celý život a nakonec stála i za jeho smrtí!

Svého životního snu, stát se dětským lékařem, nikdy nedosáhl. Radost lidem rozdal jako herec. Sám sobě jí ale František Husák (+55) v životě moc nepřipravil.

Herec František Husák byl opravdu všestranným, zvládal jak tragické, tak komické role. Ta nejslavnější z nich, Ludva Homolka v třídílné filmové sérii, byla něco mezi tím. Dodnes lidi rozesmává, ale současně těm vnímavějším trochu mrzne úsměv na tváři, protože ta postava je vlastně i smutná: ušlápnutý muž pod pantoflem.

A smutný byl i předčasný konec oblíbeného umělce.

Také vás může zajímat ...

Čtyři manželství, čtyři rozvody

Ačkoliv už ve škole hrál ochotnické divadlo, hercem být František nejprve nechtěl. Jeho skutečným snem bylo stát se dětským lékařem. To mu ale nebylo dopřáno i kvůli rodičům. Za daleko jistější považovali úřednickou kariéru. František jim v tomto směru nehodlal vyhovět a naschvál se přihlásil na hornické učiliště. Tam ale dlouho nevydržel.

Přešel na vojenské gymnázium a dál si šel za svým snem o lékařství. Na vytouženou vysokou školu, kde by mohl medicínu studovat, se ale bohužel nedostal. Během základní vojenské služby pochopil, že je předurčen pro herectví – proto po jejím absolvování nastoupil na DAMU. Se spolužáky z ročníku si přál dělat divadlo po svém, takže jich většina odešla do Ostravy, kde se to dalo uskutečnit.

František tam strávil šest let, pak přešel do pražského Činoherního klubu. Už od mládí trpěl František depresemi a řešil je tím nesprávným způsobem: utápěl je v alkoholu. Míval i období, kdy byl na pití skutečně těžce závislým. Jakmile se dostal do těžkých úzkostných stavů, sáhl po lahvi. Kvůli pití ztroskotaly i jeho partnerské vztahy.

Byl celkem čtyřikrát ženatý, ale ani jednou to nevyšlo. Druhé manželství skončilo poté, co ho vyhodili z protialkoholní léčebny, kam nastoupil poté, co mu žena dala ultimátum. Málokterá manželka by vydržela, kdyby její životní partner pravidelně podstupoval opilecké jízdy, trvající třeba i více dnů. Nesnesly to ani třetí a čtvrtá žena.

Zajímavé bylo, že alkohol nejprve nijak nepřekážel Františkovi v jeho profesi.

Kolegové se sice shodli, že ho málokdy vídali střízlivého, až později se ale občas stalo, že mu na jevišti nebylo rozumět nebo že prošvihl zkoušky.

Upadl nebo mu někdo „pomohl“?

S pitím František na čas přestal, když dělal to, co považoval za své poslání. V 70. letech totiž na čas skoncoval s hraním a šel učit romské děti na Lidovou školu umění do Českého Krumlova. Později se ale na pražskou divadelní scénu zase vrátil – a spolu s tím začalo opět i jeho alkoholické běsnění. Dokázal kombinovat i tvrdý alkohol s léky.

Věděl, že se propadá do závislosti stále hlouběji a s přibývajícím věkem s tím chtěl i něco dělat. Dobrovolně znovu nastoupil léčbu v polovině 80. let. Tam se ale ještě prohloubily jeho deprese a vnitřní osamělost, navíc se tím přerušily i ty vztahy, které mu dosud zbývaly. V době, kdy populární herec přišel o život, bydlel u své maminky, kam se uchýlil pravidelně po každém rozvodu.

Daleko častěji než doma ale přebýval po hospodách. Před jednou z nich, v pražských Ďáblicích, ho za zimního únorového večera našli lidé ležet na ulici. Dodnes není jasné, jestli spadl sám nebo mu někdo pomohl. Kdyby se mu bývalo dostalo hned lékařské pomoci, mohlo ještě všechno dopadnout jinak. Jenže kamarádi ho odvezli domů a tam ho nechali. Z bezvědomí se ale neprobral ani doma.

Po převozu do nemocnice se zjistilo, že František utrpěl krvácení do mozku. Několik dalších měsíců strávil v kómatu v péči lékařů s tím, že dýchal pomocí přístrojů. Koncem roku 1991 přišel finální kolaps. Ještě před ním se herec krátce probral a konstatoval, že „všechno je v háji“.

Dožil se bohužel pouhých pětapadesáti let.

Porozumět mu mohl jen ten, kdo to prožil!

Alkoholikovi porozumí nejlépe ten, kdo si sám prochází podobnými problémy – jako třeba Vladimír Dlouhý (+52), o kterém jsme psali v minulém čísle. Ten svého kolegu z divadla hájil. „Když nejste v prostoru a v čase, tak prostě nejste a přitom po vás pořád někdo něco chce,“ uvedl.

„A on třeba něco prošvihl a teď mu nadávali a já si umím přesně představit, jak na ně koukal odněkud z měsíce a říkal si: Co na mě řvete, vždyť já jsem už úplně někde jinde.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...