Zlo, kterého se dopustíme, se k nám nepřímo může za mnoho let vrátit.
Děti bývají občas kruté a když chtějí někoho šikanovat, najdou si vždycky důvod. Já jsem byla na základní škole za prvé jedničkářka, za druhé dost tlustá. Některé dny jsem se i bála do školy chodit, jaké jsem prožívala utrpení.
Na třídní srazy jsem radši nechodila
Nejhorší ze všech byl jeden spolužák jménem Mirek. Byl drzý i k učitelům, ostatní se ho báli, protože neměl nikdy ke rvačce daleko a každého přepral. Kvůli němu jsem nejvíc brečela, protože mě opravdu před třídou ponižoval. Stal se takovou mojí dětskou noční můrou. Na střední škole už to bylo jiné. Měli jsme skvělý kolektiv a já jsem, jak se říká, vyrostla do krásy. Přebytečných kil jsem se zbavila a kluci bojovali o moji přízeň. Na tyrana ze základní školy už jsem vůbec nevzpomínala. Jak se ale říká v jedné české pohádce, svět je malý a o náhody v něm není nouze. Osud mi připravil s Mirkem ještě jedno setkání po mnoha a mnoha letech. Potkala bych ho i dřív, kdybych chodila na třídní srazy. Vzhledem ke svým zážitkům jsem ale nijak netoužila pravidelně vídat lidi ze základky.
Ani v dospělosti se nezměnil!
Šťastně jsem se provdala a měla dvě dcery. Ta starší, Alice, si na vysoké škole našla přítele. Po několikaměsíčním chození to vypadalo na opravdu vážnou známost. Alice chtěla, abychom se já i manžel seznámili s přítelovými rodiči. Pozvala je k nám na návštěvu. Byla jsem v šoku, když jsem v otci dceřina nápadníka poznala Mirka! Stejně zaskočen byl i on. Viděla jsem, že se nezměnil. Působil arogantně a povýšeně. Pro Alici bylo překvapením, že jsme byli s Mirkem spolužáci, ale pochopila, že naše vztahy nebyly dobré. Později se mě na to ptala a já jí všechno řekla. Nevím, jestli to byl důvod, proč se nakonec s přítelem rozešla. Možná se bála, že zdědil otcovu povahu nebo nechtěla mít takového tchána. Je to její život. Já jsem ale ráda, že to takhle dopadlo a nemám výčitky z toho, že bych byla nějakou nepřející matkou.
Kamila D. (48), Brno
