Verinika Kubařová – Kdo přidal té princezně do jména „Khek“?

Tichá a konzervativní Veronika si vzala za manžela divokého chlapíka, který režíruje s plným nasazením, v teplákách a bos.

Že je princezna – takový pocit měla od útlého dětství. Zjevně proto, že bylo krásné a bez mráčků. „Princezny ke mně patří,“ říká se smíchem. „S kamarádkami jsme si na ně hrály, oblékaly si šaty našich maminek, hrály si s barbínami. Takže když jsem ty princezny potom hrála, byl to pro mě opravdu splněný sen.

Také vás může zajímat ...

A i přes všechny ty hodiny v maskérně, kdy ze mě dělali krásnou, oblékání spodniček a další útrapy, to za to stálo a já si to opravdu užívala.“ S nadhledem dodává, že rolí princezen asi už moc nepřijde a je třeba začít se připravovat na královny.

Upozornila na sebe v roce 2008 v pohádce režiséra Zdeňka Trošky (66) Nejkrásnější hádanka, která se natáčela na zámku Žleby, v Horšovském Týně a na Sychrově. Není divu, že vyhrála konkurz na hlavní roli ve výpravné pohádce, byla vskutku, řekneme-li to jazykem pohádek, neobyčejně spanilá. V pohádkách nejen ráda hraje, ale s oblibou se na ně také dívá. „Jsem obrovský milovník pohádek,“ říká.

„Poslouchám i písničky z pohádek. Ono to asi zní infantilně, ale ta čistota, dobrá nálada a poselství, že je na světě hezky, mi dělají dobře. V pohádce bych si zahrála cokoli.

I jen z národní hrdosti bych si zahrála klidně skřeta, muchomůrku nebo bramboru.“ Nejraději má ruské pohádky, ty, které jí o prázdninách předčítala babička z knihy Krása nesmírná.

Nádherné dětství

Ležely pod duchnou, babička četla a Veronika si se zavřenýma očima představovala ruské princezny a chrabré bohatýry, kteří se o ně ucházeli. Ano, tak idylické měla dětství – s ležením pod duchnami a předčítající babičkou z Vysočiny, po jejíž zahrádce běhaly krůty, slípky a husy. „Bylo to přenádherné dětství,“ říká brunetka. Odjakživa jí připadalo, že to u babičky jinak a lépe voní.

Nezapomene na vůni letního večera na Vysočině, kdy ležela na louce a poslouchala cvrčky. Veroničina maminka je učitelkou v mateřské školce, tatínek pracuje ve stavebnictví. Žijí v Rakovníku, kde herečka vyrůstala se svou o čtyři roky mladší sestrou. A přece jen se pohybovala v uměleckém světě. Babička byla loutkoherečkou, dřevěné figurky na provázcích ovládala v rakovnickém loutkovém divadle někdy i Veroničina maminka.Když jste rozmazlovaná holčička z rakovnické vzorné rodiny a najednou se v patnácti letech ocitnete v Praze na herecké škole, je to šok.

V bahně velkoměsta

Blízcí se z Veroničina rozhodnutí nejenže neradovali, ba naopak, hezká brunetka způsobila příbuzným těžké chvíle. Byli zděšení. V malém městě bývá zvykem představovat si herce automaticky jako zpustlíka, alkoholika a narkomana, a herečku… škoda slov! Ale ani dospívající dívence nebylo v Praze lehko.

„Navíc to bylo těsně po povodních, takže všude jezdily tramvaje XA, XB, a já neměla orientační smysl,“ vzpomíná. Co bylo ještě horší, ozvaly se komplexy, připadalo jí, že na takovou školu vlastně vůbec nepatří, nechápala, co tam dělá. „Já, ta nevýrazná holka z Rakovníka. Měla jsem tehdy i akné na obličeji, takže jsem se považovala za neatraktivní.

A i když jsem brala za štěstí, že jsem se na tuhle školu dostala, tak jsem stejně měla pocit, že jsem spíš takový nezúčastněný pozorovatel.“ Opak byl pravdou. Už v sedmnácti letech získala roli v komedii Rafťáci. S ní přišel zlom. Nejenže se poprvé objevila na filmovém plátně, navíc se během natáčení zamilovala do režiséra Karla Janáka (49).“Prostě jsme se zamilovali,“ vysvětlila stručně.

Ve skutečnosti se tehdy sama sobě trochu divila, dosud ji nenapadlo, že by mohla chodit s o tolik let starším mužem. „Zastávala jsem obecný názor: Co ta holka asi od o tolik staršího chlapa chce? Ale když se to stane vám, zjistíte, že všechno může být jinak. Že je snadné podobné věci odsoudit.

Náš věkový rozdíl jsem neřešila,“ konstatuje.

Hlavně buď šťastná

Bála se reakce rodičů, to byl přesně čas na to, aby začali lamentovat, že ji do té strašlivé Prahy neměli pouštět. „Byli úžasní. Jen mi řekli: Verunko, je to tvůj život, hlavně buď šťastná,“ vzpomíná s dojetím.

V komedii Jiřího Vejdělka (47) Ženy v pokušení si sice zahrála lehkomyslnou Lauru, emancipovanou dívku, která má přelétavou povahu, zamiluje se snadno a stejně tak snadno muže opouští, ale sama tvrdí, že taková není. „Opravdu nejsem na krátkodobé známosti. Pokud jde o vztahy, jsem zodpovědnější než Laura.“ Po sedmi letech se ovšem vztah s Janákem rozpadl.

Na předávání Českých lvů se v předjaří roku 2014 herečka už objevila v doprovodu sice také režiséra, ale úplně jiného, divadelního, jménem Pavel Khek.

„Známe se už několik let, ale až teď jsme nějak v sobě objevili tuhle stránku,“ prozradila představitelka princezen.

Byla nejlepší

Seznámili se v divadle v Mladé Boleslavi, kde Veronika hrála všelicos, od prostitutky až po Julii v Romeovi a Julii. Do zmíněné role lehké ženy ji obsadil právě její budoucí manžel. Pověstná jiskra ovšem přeskočila až v Praze, kde má Veronika stálé angažmá v Dejvickém divadle, kam se dostala na přímluvu Ivana Trojana (55).

„Na konkurzu k televiznímu filmu Dívka a kouzelník jsme se s režisérem Jurajem Herzem shodli, že byla nejlepší, tak v něm pak se mnou hrála. Když jsme v divadle hledali mladou holku do Racka, doporučil jsem ji,“ vysvětluje Trojan. „Byl to krásný den, přesně podle mých představ. Měli jsme krásnou svatbu. S rodinou a přáteli.

Byl to mejdan, jaký jsme si přáli,“ vzpomíná jedna z hvězd komedie Ženy v běhu na svatbu s režisérem. Protože se od svého svatebního dne v létě roku 2015 jmenuje Khek Kubařová, je nucena neustále vysvětlovat, co to tajemné Khek vlastně znamená a jaké národnosti je manžel. „Není to černoch. Je to běloch, Čech jak poleno. To příjmení je údajně germánského původu.

Manžel mi říkal, že k němu jeho rodina přišla zřejmě během třicetileté války. Ale samozřejmě že jsem od svatby terčem mnoha fórů. Kamarádi na to dělají různé parodické zvuky, jako že to je vlastně kýchnutí. Nebo že to zní švédsky, jako název stolečku z IKEA,“ bere to brunetka z Rakovníka s humorem. O domácích poměrech nejlépe vypovídá věta: „Režisér se musí naučit občas doma i ustoupit.

Mého manžela asi nejvíc ze všeho překvapuje, že čas plyne podle vlastních pravidel, nikoli podle jeho potřeb.“

Co je to Khek?

Vypadá to, že doma se prosadit není pro sympatickou dlouhovlásku jednoduché. A také se zdá, že je Pavel Khek temperamentní. „Je prostě někdy při práci docela divokej. Režíruje zásadně bos, v teplákách. Běhá mezi řadami sedadel, skáče na jeviště. Takže máte pocit, že to není úplně normální člověk, když se takhle chová.

Ale Pavel je sportovec, hrál hokej, takže je zvyklý mít v práci velký energetický výdej.

Ale mimo divadlo se promění v jemného člověka s hlubokou duší,“ ujišťuje Veronika.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...