Nemívala jsem s lidmi konflikty a myslela jsem to vždy dobře. Jenže když jsem chtěla spravedlnost, doplatila jsem na to.
Celý život jsem se snažila chovat se slušně a byla jsem proti jakýmkoliv projevům neférového chování. Uplatňovala jsem tenhle postoj jak mezi svými blízkými, tak i na pracovišti. Před deseti lety se mi to ale vymstilo.
Měla zálusk na povýšení
Pracovala jsem tehdy v jedné větší firmě, v marketingovém oddělení. Měla jsem ráda své kolegy i kolegyně, zejména Lucii, s níž jsem se znala už odedávna. Byly jsme opravdu dobré kamarádky, hlavně na pracovišti.
Tenkrát nastala situace, kdy měl náš vedoucí odejít do jiné společnosti. Temperamentní a ambiciózní Lucie se často nechávala slyšet, že právě ona by si jeho místo zasloužila. Reálně doufala, že se jí to podaří. Vypadalo to ale, že větší šanci má Zuzka, která nebyla tak kariéristicky založená, ale všichni ji považovali za schopnější.
A také ji lidé měli raději než Lucii. Ta ovšem nemohla dopustit, aby jí Zuzka nějak ohrožovala. Jednoho zimního dne se tajně dostala do jejího počítače a tam se snažila vymazat spoustu užitečných dat z minulosti a změnit rozpracovaný projekt.
Já jsem se o tom dozvěděla úplnou náhodou, když jsem se do kanceláře vracela pro zapomenuté rukavice. Jakmile jsem spatřila Lucii sedět u Zuzčina počítače, tak kamarádka nejprve strnula. Potom mi na rovinu řekla, o co se snaží a slíbila mi, že až bude šéfovou ona, nebudu litovat. Stačí, když o všem pomlčím.
Bitvu na pracovišti prohrála
S tím jsem samozřejmě nemohla souhlasit. Lucie viditelně ochladla a řekla, že si mám dobře rozmyslet, co udělám. Naléhala jsem na ni, ať podobných pokusů nechá a jestli už něco pokazila, ať to napraví. To kamarádka rezolutně odmítla.
Její chování vypadalo jako vyhlášení války. A ona to opravdu válka byla. V následujících dnech jsem zřetelně viděla, jak se Lucie snaží Zuzku znemožnit. Ta se snažila bránit, ale při své citlivé povaze to neměla snadné.
Já jsem už v té době věděla, že jsem ztratila svoji nejlepší kamarádku. Nemohla bych dál udržovat přátelství s někým, kdo se dopouští takových špinavostí. Při jedné hádce v kanceláři jsem se už neudržela a všem jsem naplno řekla, při čem jsem Lucii přistihla.
Vysmála se mi do očí, že si vymýšlím a že to bylo přesně naopak: to ona prý přistihla mě. Spor se dostal až k vedoucímu. Zachránil mě internetový technik, který přiznal, že po něm právě Lucie chtěla heslo do Zuzčina počítače.
Setkání po čase
Lucie musela z práce odejít a ještě předtím mi řekla do očí, že se mi pomstí. S místem vedoucího to dopadlo tak, že přišel úplně jiný člověk z cizí firmy. S Lucií jsem se dál už nestýkala, ale ona nezapomněla. Uplynul rok a půl a já musela řešit vážné soukromé starosti.
Přišla jsem na to, že můj manžel, se kterým jsem byla už dvacet let, si našel mladší milenku. Nejprve mě na to upozornily anonymní maily.
Pravdou bylo, že můj muž se opravdu změnil a všechny indicie nasvědčovaly, že by na jeho nevěře mohlo být dost pravdy. Definitivní důkaz jsem obdržela rovněž mailem. Byla to fotografie, kde se manžel objímal s neznámou blondýnou. Nejistota se změnila v jistotu.
Ukázala jsem fotografii manželovi. Ten nezapíral, bránil se ale slovy, že nešlo o nic vážného a že ho vlastně ta dotyčná svedla. Nikdy už bych mu nedokázala věřit a tak jsem podala žádost o rozvod. Bolelo to hodně.
A moje bolest se ještě znásobila po rozvodu. Tehdy si na mě jednou počkala Lucie. Vysmála se mi, že mě dostala tam, kam chtěla. Sdělila mi, že ona blondýna byla její kamarádkou a že zničení mého dlouholetého manželství společně naplánovaly.
Řekla mi, že pomsta nejlépe chutná za studena. Dodnes tak lituji toho, že jsem na její plán naletěla, i když samozřejmě viním také svého bývalého muže. Stojím si ovšem za tím, že jsem chtěla jen dobro a spravedlnost a i dnes bych se zachovala stejně.
Dana L. (56), Praha
