Život jí pořád ničila chorobná žárlivost mužů

Vůbec nevypadá na to, že by měla zdravotní problémy. Přesto podstoupila operaci srdce a dostala kardiostimulátor. Svou práci ale neopustila. Bez fanoušků a publika by to nebyla ona.

Její sametový hlas zní českým showbyznysem už více než 70 let. Fanoušci ji milují a mezi kolegy je stále velmi oblíbená. Úspěch v profesním životě si však vybral tvrdou daň v tom soukromém. Na osudu Yvetty Simonové se totiž podepsala její láska k hudbě.

Také vás může zajímat ...

Budoucí legenda mezi českými zpěvačkami se narodila v Českém Brodě a své, pro mnohé možná trochu neobvyklé, jméno dostala díky maminčině náklonnosti k aristokracii, žijící na nedalekém zámku Bylany.

Jako by snad její maminka už tehdy tušila, že se její dcera jednou zařadí mezi královny českého showbyznysu. Původní příjmení Simonové zní Roubalová. Ke jménu, pod kterým ji všichni znají, přišla až o několik let později. To, že se stala zpěvačkou, není jistě náhodou. Simonová totiž vyrůstala v muzikantské rodině.

Ve stopách dědečka

Dědeček Šedivý byl sice možná více známý jako vídeňský mistr štukatér, ale jeho srdce bilo hlavně pro muziku. Založil kapelu, učil na housle a všechny jeho děti krásně zpívaly. Osudovou láskou se pro tehdy malou holčičku stala hudba. Yvettě Simonové bylo pouhých devět let, když se jí splnil obrovský sen.

Děvčátko, které naprosto okouzlily tóny klavíru a skladby Edvarda Griega (†64), linoucí se ze sousedního bytu, dostalo vlastní klavír.

Do té doby ji maminka vodila na hodiny hraní k paní učitelce. Kam se budou ubírat její další kroky, bylo všem jasné. Obrovskou podporou pro Yvettu Simonovou byla její maminka, která v dceřin talent bezmezně věřila a dodávala jí odvahu, aby si za svým snem šla. Brávala ji často do Národního divadla a poctivě vysedávala na hodinách baletu.

Znala dokonce prý i kroky a doma z nich malou Yvettku zkoušela jako z násobilky. Simonová toužila být tanečnicí, pak zas učitelkou na klavír a nakonec i operní pěvkyní.

To když k ní byla učitelka baletu upřímná.

Dokud totiž stála zpěvačka u tyče, ještě to prý šlo, ale jak přišly špičky a měla přecupitat sál, bolely ji strašně palce. Paní učitelka tehdy řekla, že je sice šikovná, ale pro balet moc statná. Zkrátka se při své výšce neunesla. Ambiciózní dívenka z toho byla velmi smutná, učitelka se ji snažila utěšit tím, že by přece mohla zpívat, že má krásný, znělý hlas.

A tak se Yvetta Simonová vydala jinou cestou, na které zůstává dalších několik desítek let.

Proti smutku zpěvem

A byla to dost možná právě hudba a zpěv, které pomohly dívce vyrovnat se se smrtí tatínka a překlenout nelehké období války. Yvetta byla jedináčkem a žila s rodiči v areálu sanatoria v pražském Podolí, kde její otec získal práci i slušný služební byt. Dařilo se jim celkem dobře přežívat i za drsných válečných dob. Na některé věci z dob války vzpomíná zpěvačka kupodivu docela ráda.

„Když přišli Němci, bylo mi deset let a pamatuju, jak mi koukaly z kapes párky, housky, špekáčky…“ svěřila se.

Jediný den, ale změnil celý život nejen malé Yvetty, ale i její matky. V roce 1945 podnikla spojenecká vojska nálet na Prahu a při bombardování zasáhla i nemocnici, kde pracoval zpěvaččin tatínek. Její maminka ho v troskách ještě dva týdny hledala, ale marně. „Zatímco se všichni radovali z konce války, my jsme doma strašně plakaly,“ vzpomínala zpěvačka.

Matka Yvetty tak zůstala na všechno sama, rozhodla se ale nevzdat a svou nadanou dceru ve všem maximálně podporovat.

Ačkoli studovala obchodní školu, maminka si přála mít zpěvačku.

Angažmá v cizině

Obchodní akademii v Karlíně vystudovala, ve zpěvu jí to však zabránit nemohlo. Své první veřejné vystoupení absolvovala v českobrodském kostele. Všichni z ní byli nadšeni. V pouhých 17 letech získala talentovaná Yvetta angažmá v hudebním zpracování Gogolovy Ženitby, kam ji doporučil její profesor zpěvu. Mělo to ale háček.

Yvetta by musela odjet do Bratislavy, a to její maminka těžce nesla.

Slíbila sice své dceři, že ji bude v jejím snu podporovat, pustit ji ale samotnou tak daleko, bylo pro mladou vdovu strašně těžké. Kartářka navíc předpověděla, že bude mít Yvetta večerní zaměstnání a její máma se obávala, aby dcerka nepracovala v baru. Naštěstí měla rodina v Bratislavě příbuzné, a tak se tam obě na tři roky přestěhovaly.

V Bratislavě se Simonová seznámila se svým budoucím manželem, filmovým producentem Františkem Spurným. Po třech letech se pak budoucí hvězda vrátila do Prahy, kde nejprve krátce vystupovala s orchestrem Jiřího Procházky, pak sedm let s orchestrem Zdeňka Bartáka (†89) a od roku 1960 s legendárním Karlem Vlachem (†75).

Po svatbě s Františkem Spurným, jehož příjmení přijala, se jí v roce 1949 narodil syn Tomáš (70). Štěstí manželů ale příliš dlouho nevydrželo. Osudným v mnoha směrech se totiž krásné a talentované Simonové stalo setkání s Karlem Vlachem.

Ten totiž dostal úžasný nápad vytvořit pěveckou dvojici – Yvetta Simonová (tehdy ještě Spurná) a Milan Chladil (†53).

Legendární duo

Jeho myšlenka se ukázala být opravdu úžasná, protože toto duo slavilo obrovský úspěch. Legendární Jan Werich (†75) tehdy ale řekl, že s příjmením Spurná rozhodně žádnou díru do světa neudělá. A nabídl jí hned několik možností s použitím iniciál Y. S., protože monogram musel být kvůli manželovi zachován.

Zpěvačce se nejvíce líbila Simonová, čímž byl vznik slavného dua korunován.

Chladil se Simonovou vytvořili jeden z nejstabilnějších pěveckých párů v historii české populární hudby. Od toho okamžiku měla Yvetta plné ruce práce. Její popularita závratně stoupala, vztah s manželem se však řítil k zániku. Na rodinu jí totiž moc času nezbývalo. O syna se staraly většinou babičky a manžel se užíral žárlivostí. Údajně nevěřil, že s Simonová s Chladilem nic nemá.

Manželství tak vzalo brzy zasvé.

Žárlivost v cestě

I další vztahy neměly dlouhého trvání. Zpěvačka se provdala za publikum a partneři neměli pochopení. Ačkoli pro kariéru jako takovou snad ano, nejvíce byl ale všem mužům Simonové trnem v oku její pěvecký kolega. Nikdo totiž nechtěl věřit tomu, že ti dva spolu nic nemají.

Na žárlivosti tak ztroskotalo i druhé manželství zpěvačky s hudebním skladatelem a autorem mnoha populárních písní Jaromírem Vomáčkou (†55).

Třetím životním partnerem se jí stal dirigent Karel Vlach, s nímž žila až do jeho smrti.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama