Ani ve snu by mě nenapadlo, že jsem schopna něčeho tak strašného. Přesto se to stalo a důsledky si teď asi všichni poneseme po zbytek života.

Dívá se na mě přes stůl tím svým magickým pohledem. Jenže na mě to už dnes tolik nezabírá. Mísí se ve mně pocity něhy , lásky se záchvaty zlosti a nenávisti. Nenávisti k němu, protože mě svedl a nenávisti k sobě, protože jsem to dopustila. Aleš se na mě provinile usměje. Ne, nezabírá to. Jsme tu jak dva ztroskotanci, zbyli jsme si.

Nezamlouval se mi ani trochu

Když nám moje dcera přivedla před lety ukázat svého přítele, nebyli jsme s manželem zrovna nadšení. Naše Dáša byla odmala dost velká tvrďačka. Velmi ambiciozní, až příliš vážná a seriozní.. A najednou si přivedla o deset let staršího, ale na první pohled chlapíka s hlavou kdesi v oblacích. Plného nevázaného humoru a romantiky. Nějak mi to nešlo k sobě a mému muži také ne. Ale nakonec jsme se museli smířit s tím, že si Aleše dcera vezme.

Poopravila jsem názor

Musím přiznat, že čím více jsem měla možnost Aleše, svého zetě, poznávat, tím víc jsem se mu za své první dojmy z něj, musela v duchu omlouvat. Stal se z něj totiž zodpovědný manžel a brzy i otec. O své dvě děti se velice zodpovědně staral. Miloval je a udělal by pro ně cokoli. Zato Dáša byla jako matka tak trochu na baterky. Brzy po narození Elišky, druhého dítěte, se jí naskytla v práci možnost kariérního růstu. Ani na chvíli nezaváhala.

Hlídání na střídačku

Dáša tedy byla celé dny v práci a na děti měla minimálně času. Aleš také pracoval, ale vždy chvátal rychle domů, aby se o Elišku a Erika postaral. Do té doby jsem hlídala já. Šla jsem právě do důchodu a tak jsem mohla s hlídáním pomáhat. Děti chodily už do školky a my se s Alešem střídali v jejich vyzvedávání a v odpoledním programu pro ně. Můj manžel stále ještě pracoval a tak jsme na to se zeťákem zbyli sami.

Chvilky plné pohody

Občas jsme se při výměně dětí trochu zapovídali. Zjistili jsme, že máme stejný vkus a názory v mnoha směrech. Mohli jsme si spolu povídat vlastně o čemkoliv. O filmech, o knihách, o sportu, o politice. Naše debaty se stále protahovaly a protahovaly. A já se přistihla, že se jich pokaždé už nemůžu dočkat. Že čekám, až Aleš u nás zazvoní.

Bylo to docela normální

Dokonce jsem si často už dopředu připravovala nějaká témata, abychom měli jak začít naši debatu. Přišlo mi to ale docela normální a neviděla jsem na tom nic špatného. Nakonec spokojená byla i moje dcera, že si tak dobře rozumíme. Měla alespoň klid na svou práci. A mě konečně někdo se zaujetím poslouchal. Můj muž byl totiž vždy velice hodný a laskavý člověk, ale zároveň velice uzavřený. Povídat si jen tak o věcech, považoval za ztrátu času a mě neměl v úmyslu poslouchat.

Byla jsem z toho v šoku

Dlouhou dobu jsem se soustředila jen na témata našich debat s Alešem. Byla jsem jimi tak zaujatá, že mi něco dost podstatného uniklo. Ten den, kdy jsem si to konečně uvědomila, jsem byla v šoku. Můj zeť se mnou totiž zcela otevřeně flirtoval. Nemohla jsem to pochopit. Vždyť jsem byla matka jeho ženy a navíc o dvanáct let starší! Tomu se musí udělat okamžitá přítrž, rozhodla jsem se ihned.

Vydrželo to jen měsíc

Celý dlouhý měsíc jsem se chovala k Alešovi naprosto odměřeně. Převzal si děti, ani jsem ho nepozvala dál a lifrovala ho ze dveří. Byl z toho celý zmatený, ale já nic nehodlala vysvětlovat ani s ním vést sáhodlouhé rozhovory. Jenže jsem si musela přiznat, jak moc mi jeho přítomnost a to posezení s ním vlastně chybí. Nedalo se to vydržet. Byla jsem tím jak posedlá.

Už se to nedalo zastavit

Jednoho dnes k nám Aleš zase přišel. S velkou kytkou a provinilým úsměvem na rtech. Omlouval se, jestli jeho chování bylo pro mě nepřípustné. Nemůže si ale prý pomoc, protože ke mně vážně něco cítí. Chtěla jsem a hlavně jsem ho měla ihned vyhodit. Ale neudělala jsem to. To, že mě balí mladý, pohledný, hodný a chytrý chlapík, mi zcela zamotalo hlavu. Život je přece třeba žít tady a teď. A trochu toho flirtu ještě nikomu neuškodí.

Flirtem to neskončilo

Od té chvíle, kterou jsem nezvládla, a já dneska moc dobře vím, že to bylo tehdy na mně. Já měla říct razantní ne a poslat ho i s kytkou k šípku, vzaly události rychlý spád. Nejprve přišly letmé doteky, dlouhé pohledy do očí, pak první polibek a objetí. Bla jsem jak omámená. Toužila jsem celý život po romantické lásce a nikdy nepřišla, až teď. Začali jsme se s Alešem scházet i mimo domov, zajeli jsme i na chatu. Stali se z nás milenci a začali jsme před nechápavými pohledy a otázkami mého manžela a mé dcery, kličkovat jak dva zajíci.

Byl to konec

Když to přece jen prasklo, ulevilo se mi. Už jsem byla na pokraji psychických sil. Ale zároveň zamilovaná a směšná, jak mě trefně charakterizoval můj manžel. To byl celý on. Všechno trefně okomentoval a zareagoval věcně a systematicky. Přesně jako jeho dcera, která mu je tak podobná. Manžel se odstěhoval ke své sestře. Dáša naopak přestěhovala Aleše ke mně domů a podala žádost o rozvod. Místo nás teď děti hlídá chůva a my je už delší dobu neviděli.

Co bude dál

Naše rodina je v troskách. Se mnou ani s Alešem nemluví ani moje dvě další děti a naše celé příbuzenstvo. Vím, zasloužíme si to. Všechno jsme zničili. Přesto mám Aleše pořád moc ráda. Ale žít s ním, to asi teď nedokážu.

Běla F. (62), jižní Morava