Člověk by se měl umět spokojit se stavem věcí, protože vždy to může být ještě horší.
Po čtyřicítce jsem začala silně pociťovat, jak můj život s Kamilem, mým manželem, uvadá a stává se nudným a stereotypním. Připadalo mi, že je se mnou už jen z povinnosti, že ho vůbec nepřitahuji. Trápilo mě to a tak jsem se rozhodla vyprovokovat Kamila k nějaké pořádné reakci.
Pomáhala mi kamarádka
Vymyšlené jsem to měla dobře, alespoň mi to tak tedy připadalo: budu předstírat, že mám milence a probudím Kamilovu žárlivost. On se tak konečně rozhoupe k tomu, aby si uvědomil, jaký poklad ve mně má. Kamarádka Helena se mnou do toho půjde a nejprve mi pomůže budit dojem, že jsem svému muži nevěrná a potom mi poskytne alibi, aby bylo jasné, že šlo jen o hru. Do realizace svého plánu jsem se pustila bez dlouhých odkladů. Obsahoval různé narážky, nezvedané nebo rychle ukončované hovory na mobil (volala mi samozřejmě Helena), nový účes, nové šaty. Kamil by musel být slepý, aby si ničeho nevšiml. Znala jsem ho za ta léta dobře a také jsem věděla, jak je pro něho důležité jeho ego. Kdyby už kvůli ničemu jinému, tak kvůli tomu, jak vidí sám sebe, by nenechal takovou situaci bez povšimnutí.
Reagoval úplně jinak!
Každý plán má někde nějakou trhlinu nebo slabé místo. Pokud si ho člověk včas neuvědomí a neodhalí ho, může na své pletichaření doplatit. Kamilovi samozřejmě moje chování neušlo, velice dobře si ho uvědomoval. Bohužel neměl snahu to se mnou nějak řešit. Vzal to úplně jinak, než jsem chtěla. Řekl si prostě: když může ona, tak já také. A našel si milenku, na rozdíl ode mě ale opravdovou. Jednoho dne mi prostě oznámil, že odchází. Nenechal mě vůbec, abych se obhájila. Sdělil mi to jako fakt. Snažila jsem se ještě na svoji záchranu zapojit Helenu, ale nebylo to nic platné. Dnes už vím, že by mi stejně Kamil býval nevěřil. A také je mi jasné, že jsem udělala největší chybu svého života. Měla jsem si s ním promluvit přímo. Dělat něco za partnerovými zády, byť s dobrými úmysly, je cestou do pekla.
Petra V. (43), Tábor
