Stala se mi záhadná věc, kterou si dodnes nedokážu vysvětlit.
Jako osamělá, rozvedená žena, která se rozhodla, že už dalšího partnera hledat nebude, jsem trávila spoustu času před televizní obrazovkou. Místo abych se nějak ještě pokoušela přidat kapitoly ke svému životnímu příběhu, sledovala jsem všechny nekonečné seriály. To byl teď můj život. O manžela jsem přišla před lety, když mi ho vzala rakovina. Proběhlo to rychle, netrpěl. Náš jediný syn žil v Praze a pravidelně mě s rodinou navštěvoval. Občas jsem také chodila s jednou známou na různé akce pro seniory. Televize ale byla opravdu mým největším přítelem.
Přišlo to nečekaně
Kromě seriálů jsem také ráda sledovala zprávy a zajímala se, co se kde stalo. Loni na jaře se mi stalo něco hrozně divného, s čím se vám chci svěřit. Měla jsem zapnutou televizi jako vždy, ostatně obrazovka v mém bytě zářila vždy od rána do večera. Zatímco tam běželo zpravodajství, já jsem si připravovala večeři. V tom se najednou ozvalo podivné zapraskání a já při pohledu na televizor zjistila, že obrazovka potemněla. Utichnul také zvuk. Vzápětí obraz naskočil, ale byl hrozně podivný. Nebyla to vůbec stanice, kterou jsem předtím měla zapnutou. Bylo na ní také nějaké zpravodajství, ale připadalo mi naprosto nesmyslné. Padala tam jiná jména politiků a ukazovali obrázky z války v zemi, o které jsem věděla, že se tam neválčí. Nevěřícně jsem se dívala, co se to děje. Pak jsem si pomyslela, že se možná jedná o nějaký fantastický film nebo něco podobného. Neznala jsem ani jméno té televizní stanice a netušila jsem, kde se její vysílání na mé obrazovce vzalo. Trvalo to asi pět minut, potom obrazovka opět ztmavla a zpátky naskočil původní kanál.
Nikdo nic neviděl
Druhý den jsem zavolala synovi, jestli si také nevšiml něčeho divného v televizním vysílání. Věděla jsem, že se na zprávy dívá na té samé stanici jako já. Syn ale o ničem nevěděl a z jeho trochu konejšivých slov jsem pochopila, co si nejspíš myslí. Říkal si asi, že jeho máma už začíná být stará a nemá to v hlavě v pořádku. Já jsem si ale byla jistá tím, co jsem předešlého večera viděla. Zeptala jsem se pak ještě i sousedů odvedle i té kamarádky, co mě doprovázela na různé akce. Dočkala jsem se stejných nechápavých pohledů. Začala jsem sama pochybovat, jestli jsem to podivné zpravodajství opravdu viděla. Sledování televize jsem se ale samozřejmě nevzdala. Další tři dny se nedělo nic neobvyklého, ale pak se celá ta záhadná situace znovu opakovala. Opět nastal krátký výpadek a po něm vysílání stejné stanice jako poprvé. Tentokrát jsem si ale povšimla i data, které bylo ve zpravodajské místnosti uvedeno. Srdce se mi skoro zastavilo, když jsem spatřila, že je tam napsán rok 2040!
Dodnes nevím, co to bylo
Kdybych bývala měla video nebo alespoň fotoaparát, tak bych to tajemné vysílání nějak zaznamenala. Uvědomila jsem si to ale bohužel až poté, kdy se všechno vrátilo zpátky do původního pořádku. Tentokrát už jsem se radši o opakované události nikomu nezmiňovala, aby mě lidé neměli za blázna. Rozhodla jsem se ale, že příště si obrazovku určitě alespoň vyfotím. Koupila jsem si kvůli tomu dokonce fotoaparát, který doposud ve vybavení mé domácnosti scházel. Čekala jsem pak, kdy se znovu ta tajemná televizní stanice z budoucnosti objeví na obrazovce. Bohužel už se tak nikdy nestalo, alespoň dodnes ne. Na jednom setkání se seniory jsem se o tom dala do řeči s jedním pánem, který mě pozorně vyslechl. Potěšilo mě, že mi věří a že připustil, že se taková věc mohla stát, i když si jí pořádně nedokázal vysvětlit. Možná se mezi vašimi čtenáři najde někdo, kdo zažil něco podobného.
Věra O., (61), Plzeň
