K snídani míval Jan Libíček prý kilo vepřového, k večeři deset piv!

Při nočních nájezdech na ledničku dokázal spořádat celou šišku salámu!

Ačkoliv byl Jan Libíček (+42) pověstný svoji hodně kulatou postavou, býval prý kupodivu docela mrštný. Pohybu se rozhodně nebál. Obavy měl z doktorů a to se mu nakonec stalo osudným!

Do života oblíbeného herce Jana Libíčk (+42) a zasáhl osud krutě v mládí, když přišel celkem brzy o oba rodiče. Maminka po prodělaném bombardování na konci války ztratila rozum, tatínek zemřel na rakovinu ještě dříve, než se Jan stačil vyučit strojním zámečníkem.

Také vás může zajímat ...

Školu vlastně nepotřeboval

Velkým snem rodáka ze Zlína bylo herectví a on si za ním pevně šel. Dodělal si maturitu, kterou potřeboval k přijetí na DAMU. Tam ovšem moc dlouho nevydržel. Život ve velkoměstě ho zcela pohltit a nevyhovovalo mu ani to, že se musel učit teorii. Dospěl k závěru, že stačí talent a spontánnost.

Po pěti semestrech na škole Jana vyhodili – on už ale tehdy hrál v pražských divadlech a vědělo se o něm. Brzy se prosadil i ve filmech. Po celý svůj život rozdával dobrou náladu a zábavu, sám ale moc šťastný nebyl. Měl komplexy ze své postavy, trpěl záchvaty hladu, které se ho zmocňovaly v noci, a míval deprese. Říkával o sobě, že je v jádru vlastně smutný člověk.

Ti, kdo ho znali, se ale shodli na tom, že Jan měl dobré srdce.

Od počáteční chudoby k brutální nadváze

Možná mu někde v podvědomí utkvěly těžké časy v mládí, když v Praze ve svých začátcích neměl skoro žádné peníze. Věřte nebo ne, tenkrát prý jedl i chléb, na který si namazal zubní pastu! Pamětníci si ovšem vzpomenou, že třeba taková jahodová Perlička měla celkem příjemnou chuť. Každopádně když už peníze měl, tak si Jan dopřával, a to opravdu nad míru.

Tradovalo se, že k snídani dokáže spořádat kilo vepřového, k večeři mu pak „stačilo“ deset piv. Nebylo divu, že váha přibývala a nakonec to dotáhl až na sto čtyřicet nebo dokonce sto padesát kilogramů. Jeho postava mu bránila v úspěších u žen, přesto se oženil. Vlastní děti neměl, vyženil dvě dcery, staral se ale o ně, jako by byly jeho. Stejně dobře jako jedl, prý i vařil.

Dělal noční nájezdy na ledničku, v čemž se mu jeho žena snažila zabránit – marně! Pokud měl při těchto tajných výletech do kuchyně úspěch, snědl uprostřed noci klidně šišku salámu. Bylo jasné, že takovýto životní styl dříve nebo později přinese následky na zdraví. Jenže Jan se lékařských vyšetření bál jako čert kříže.

Zajímavé při tom bylo, že se neustále úzkostlivě sledoval a byl v podstatě hypochondrem.

Svým přátelům prý jednou řekl, že překonal rakovinu, což těžko byla pravda.

Cestu do nemocnice nepřežil

Kdyby býval dokázal strach z nemocnic a z lékařů překonat, mohl žít populární herec mnohem déle. Takhle osudově směřoval ke svému konci, což mu postupně muselo být jasné. Začaly mu odcházet ledviny a játra, trpěl cukrovkou i urologickými problémy. Kolegové, kteří se na jeho trápení už nemohli dívat, ho jednou odvezli do nemocnice, ale odtamtud Jan utekl.

Smrt si pro něho přišla uprostřed natáčení. Jednalo se o slavnou trikovou komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Jan zde dostal roli Aloise Vodičky, otce hlavní dívčí představitelky, kterou hrála Libuše Šafránková. Mnoho záběrů se pořizovalo v Praze na břehu Vltavy. Právě tady Jan totálně zkolaboval.

Jeho metrák a půl vážící tělo se ocitlo ve vodě, odkud ho ostatní vytahovali s velkými obtížemi. Sanitka už byla na cestě. Jan se ještě probral k vědomí, což byl možná osudový okamžik. Kdyby zůstal v bezvědomí, nedal by se před přijíždějícími lékaři na útěk. Takhle ho sice dohonili a v sanitce se proti své vůli ocitl, do nemocnice ale už živý nedojel.

Roli ve filmu po něm „zdědil“ Zdeněk Řehoř.

Pro české herectví byla Janova předčasná smrt ve 42 letech smutnou událostí – byl zrovna v nejlepší herecké formě a mohl nám zanechat ještě více skvělých rolí!

Přímo miloval scény před kamerou, kde se hodně jedlo!

Není divu, že velký jedlík Jan Libíček miloval role, kde se před kamerou pořádně debužírovalo. Než stačili jeho kolegové v takových scénách sníst čtvrtinu z toho, co měli na talíře, Jan už měl v sobě dvě porce. A samozřejmě mu vyhovovalo, když se scéna opakovala. Jeho životní styl byl zkrátka sebevražedný – měl prý tak oteklé nohy, že musel nosit boty o tři čísla větší.

Tři dny před svojí smrtí omdlel v autobusu cestou na natáčení, ale ani tehdy se bohužel nenechal hospitalizovat.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...