Školní láska. Simona a Václav spolu seděli v lavici

Pochází z pražské umělecké rodiny. A tatínek Václava Kopty (53) Pavel Kopta (†57) pracoval hned po maturitě na gymnáziu jako pomocný režisér na Barrandově.

Působil i jako divadelní dramaturg, psal divadelní hry a v neposlední řadě texty k písním, které žijí dodnes. Kdo by neznal například písničku Lásko prokletá, Saxana či Pane, vy jste vdova, případně Kam zmizel ten starý song? Nutno podotknout, že jeho otec, Václavův dědeček, byl spisovatel a bratr překladatel.

Také vás může zajímat ...

Syn Václav se tudíž pochopitelně potatil, protože k umění přičichl snad už v kolébce. Nabídka, která mu ovlivnila život, přišla, když studoval druhý ročník Pražské státní konzervatoře. Václav se coby teprve sedmnáctiletá objevil v dnes již kultovním snímku Sněženky a machři, kde zazářil a přesvědčil o tom, že má slibný herecký talent.

Jako Radek Převrátil okouzlil diváky, aby si poté dal od herectví dlouhou přestávku. Měl pocit, že tímto snímkem jeho popularita definitivně skončila, nijak mu to nevadilo. Věnoval se divadelní práci, psal texty k písničkám.

Tvrdí, že to byl vlastně docela pohodlný život. Před Sněženkami a machry po 25 letech si žil stranou zájmu médií, ale nestěžoval si. Ne snad že by se proháněl v jaguáru, ale hlad neměl. Pak ovšem přišel druhý díl „Sněženek“ a divákům div nevypadly oči: Radek Převrátil byl k nepoznání.

Vypadal jinak, patrně kvůli značné nadváze. Herecký talent však naštěstí zůstal. To, že na něho filmaři po léta zapomněli, považuje, jak se nakonec přece jen ukázalo, za určitou nespravedlnost. Domnívá se, že herec by neměl být jen ustrašenou opičkou čekající na roli, na to, až ji někdo podrbe za uchem a pochválí.

Je třeba čekat na rozhodnutí jiných, není možné přijít a říct: „Dobrý den, jmenuji se Václav Kopta a budu u vás hrát hlavní roli.“ Ač podle svého názoru nemá ostré lokty, přece se mu v poslední době podařilo alespoň částečně prorazit.

Vypadalo to, že až půjde do důchodu, živá duše o něm nebude vědět, ale karta se obrátila. Začal „obrážet“ konkurzy, přičemž nebylo možné přehlédnout jeho komediální talent. Takhle se dostal k roli barmana ve filmu U mě dobrý či policajta v dnes již kultovním Občanském průkazu.

Nesmíme zapomenout na seriál Okresní přebor, kde zazářil coby řidič prastarého autobusu. Uvidíme ho také v novém snímku Chalupa na prodej anebo v televizní soutěži StarDance. Dědeček Václava Kopty, legionář a spisovatel, postavil rodinnou vilu v pražské čtvrti Hanspaulka v roce 1927.

Byl bohatý, dařilo se mu, vzal si hypotéku a vznikl dům, který nyní obývá jeho vnuk. S manželkou, herečkou Simonou Vrbickou (52), se Václav seznámil při studiích na konzervatoři. Zajímavé je, že budoucí manželé sdíleli společnou školní lavici – a zde se také narodila jejich láska.

Chodit spolu začali už ve druhém ročníku. Václav se smíchem tvrdí, že se mu sice líbily skoro všechny zdejší holky, ale Simona měla jednoznačně nejhezčí postavu, což bylo pro něho důležité. Ve skutečnosti se znají od dětství, pocházejí ze stejného břehu Vltavy, jako malí se potkávali, když chodili do „lidušky“ na klavír.

Právě paní učitelka klavíru Simoně často říkala, že malý Kopta, který k ní chodí také na hodiny klavíru, se bude hlásit na konzervatoř. A tehdy dívku napadlo, že by to mohla zkusit také. Oba hereckou školu skutečně vystudovali a poté zamířili do divadel, Václav do Semaforu, Simona do Divadla pod Palmovkou, kde účinkovala například v Hamletovi, v Přeletu nad kukaččím hnízdem, Ostře sledovaných vlacích.

Její rodina ovšem neměla herecké kořeny, Simona se narodila zdravotníkům, tedy mamince fyzioterapeutce vrcholových sportovců a tatínkovi ortopedovi a primáři. Nejspíš si přál, aby se jeho dcera stala doktorkou.

Shoda náhod však vedla k tomu, že se z ní stala „komediantka“. Sama Simona s oblibou říká, že za to může její manžel. Byla úspěšná a moc hezká, už ve druhém ročníku si ji vybrali filmaři pro role princezen.

S humorem o tom poznamenává: „Když dnes vidím to anorektické stvoření, padesát kilo i s postelí, jak tam chrastí, nemůžu se na to dívat, trpím. Byla to asi dobrá zkušenost, ale nekoukám na to. A dcery, ty odcházejí.

Ony jsou velmi kritické.“ Oba, Václav i Simona, se shodují na tom, že si práci domů nenosí a na večírky chodí málokdy, nebaví je to tam. Mají svou společnost, se kterou si rádi posedí, ale tyhle sedánky pořádají v místech, kam nemají bulvární novináři přístup.

Oba se shodují na tom, že milují svůj domov, onu vilu po slavném dědečkovi, a rádi a s velkým nasazením jej zvelebují. „Přiznám se, že jsem domácí typ, k domovu lnu,“ říká Václav. Pracovat na domě je společný koníček.

Na to, že udělají novou koupelnu nebo předsíň, se oba pokaždé těší. Simona prý vždycky vymyslí, jak to bude vypadat, jaké budou obklady, protože Václav na tohle nemá představivost. On pak sežene firmu. Ale aby se pustil třeba do pokládání dlažby, tak to ne, na to si přece jen netroufne.

Zato ovšem dobře a rád vaří, žertem podotýká, že je to na něm také vidět. Nejraději má tradiční česká jídla, svíčkovou či vepřo knedlo zelo. V tomhle se ovšem manželé neshodují, protože Simona se naopak zajímá o recepty na méně kalorické a zdravější pokrmy.

Jenže pečení koláčů se nevyhne, holky totiž sladkosti milují. Dcery Jana (16) a Františka (20) se narodily každá v jiném tisíciletí, jejich rodiče se brali v roce 1996, až po dvanáctileté známosti. „Tomu se říká: po zralé úvaze,“ s úsměvem podotýká herec.

Dlouhý čas divadelních prázdnin, to je jedna z výhod hereckého povolání. Manželé se na prázdniny pokaždé těší jako na smilování. Mají několik lokalit, kam rádi jezdí, protože nedokáží být dlouho na jednom místě.

U moře vydrží zpravidla jen týden, jen tak zbůhdarma se povalovat je nebaví. Mají vlastně i chalupu, ale za nějaké fanatické chalupáře se rozhodně nepovažují. A tak jezdívají po Čechách, třeba do Krkonoš, nebo koupat se do zatopeného lomu.

Často pořádají výlety na kolech. Na dovolenou do exotických krajů se nechystají, Václav trpí fobií z létání, takže když už se vyrazí k moři, tak autem. Hrdý otec. Takový je Kopta ve vztahu k dcerám, o nichž říká, že je zbožňuje a rozmazluje.

A když je vyvede do společnosti, kdekdo si je prohlíží s úžasem, protože tyhle holky se opravdu povedly. Vypadá to, že Františka uvažuje o téže dráze, po které kráčejí rodiče. V roce 2013 si dokonce už zahrála v Menzelově snímku Donšajni.

Tatínek se smíchem poznamenal, že je dobře, že jeho krásné a štíhlé dcery nemilují jídlo tolik jako on. „Jedí mnohem menší porce než já,“ poznamenává. .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...