Varování, které obdrží člověk z jiného světa, může mít podobu prorockého snu.
Moje maminka, na kterou mám dnes už bohužel pouze vzpomínky, byla nejen katoličkou. Ráda a často chodila do kostela a upřímně se modlila k Bohu, zvláště za zesnulé a přála jim i věčné lehké odpočinutí. Pevně věřila, že smrtí vše nekončí, ale že duše zemřelých putuje do nebe, očistce nebo do pekla. Věřila i tomu, že zesnulí rodiče a sourozenci nad ní drží ochrannou ruku, varují ji ve snech před nebezpečím, nemocí a podobně. Jistě i proto často pod jejich obrázkem hořela svíčka. Ta hořela ale také vždy, když měla nějaký varovný sen.
Nevěděla, proč má jít do kostela
Jednou se jí zdálo, že se jí ve snu objevil dříve zesnulý otec a ukazoval na kostel. Vyložit si to ale nedovedla. Knihy jako snáře, které jsou dnes ke koupi, tehdy vůbec nebyly - a pokud ano, neměla na ně peníze a nemohla si je dovolit. Ráno mě a mého sourozence informovala o podivném snu. Tvrdila, že nemá ponětí, co jí chtěl otec sdělit. Nevím, kdo jí poradil, že si snad přeje, aby se šla poradit do kostela, ale ona poslechla. Ještě než šla ráno k řezníkovi, zašla do kostela. Zde se nejen vroucně pomodlila, ale také prosila zesnulého otce o vysvětlení, co jí chtěl svým zjevením se snu sdělit. V kostele se zdržela asi 20 minut a pak šla k řezníkovi na dolní ulici v Litomyšli. Již z dálky viděla, že před krámem stojí skupiny lidí a nákladní auto, které se nabouralo do onoho řeznického obchodu. V oné kritické době tam bylo dost kupujících žen, ale i školou povinných dětí. Ke smrtelnému úrazu ale naštěstí nedošlo; poraněných, zvláště od skla, však bylo dost. Nákladní auto prorazilo vchodové dveře, nárazem zničilo výkladní skříň a ohrozilo na životě spoustu lidí. Ti totiž řítící se auto na řeznictví neviděli. Byli obrácení zády ke dveřím. Když maminka přišla blíže a viděla tu spoušť, ihned si vzpomenula na sen, ve kterém byla jasně varována. Kdyby se nebyla zdržela v kostele, jistě by byla mezi kupujícími v onom krámě a možná by nárazem byla nejen šokovaná,ale také zraněná.
Další varování bylo přímo pro ní!
Jindy jsme já a starší bratr Ladislav byli s maminkou v lese na borůvkách. Maminka nejprve jít nechtěla, že potřebuje vyprat prádlo. Pračky v té době nebyly a pralo se na valše. Maminka radila, ať trhání borůvek necháme na druhý den, že s tím bude počítat a půjde s námi. Bratr byl neodbytný, že druhý den nemůže. Maminka s námi tedy šla, i když nerada. Cestou vyprávěla, že se jí prý zase něco zdálo. Nepamatovala si ale, co to bylo. Když se vzbudila, cítila, že se ve snu bála a byla téměř celá zpocená. Vyložit si to nedovedla, ale varovala nás, abychom byli v lese pozorní. Měli jsme se držet pohromadě, že by se mohlo něco stát. A opravdu! Při trhání borůvek nás sledovala nás, abychom neupadli přes větve, kořeny stromů nebo pařízky. Sama o sebe strach neměla. V tom hrůzou oněměla a nebyla schopná pohybu. Měla v předklonu nataženou ruku na keříček krásných borůvek a nevšimla si, že těsně u něj je stočená dospělá zmije. Ta s hlavičkou zdviženou sledovala každý maminčin pohyb. Byla připravená zaútočit, uštknout a otrávit ji svým jedem! Naštěstí maminka pomalými pohyby vycouvala a nic se nestalo.
Naši předci nám pomáhají!
Podobných případů, kdy ji zesnulí varovali před nebezpečím, měla maminka několik. Jednou jsem já upadl z kola a hodně jsem se potloukl. Jindy bratr Josef spadl ze schodů a hodně dlouho se léčil. Do konce života už pak měl trvalé následky, protože neohnul nohu v koleni. Všechny tyto, ale i jiné věci, které maminka za svůj život prožila, spojovala se sny. Pevně věřila, že i nad ní a námi, jejími dětmi, někdo drží ochrannou ruku a varuje nás. K víře v Boha nás podle ní vedou strážní andělé, byť prý mají podobu zesnulých předků.
František B. (60), Rychnov nad Kněžnou
