Zatímco muži se ve chvíli ohrožení emocemi uzavírají do své ulity, ženy se po nedorozumění s partnerem často zamknou v bezpečném prostoru!
Muži mnohdy nechápou, že žena v emotivním rozpoložení nepotřebuje žádné rady, ale obyčejnou podporu a vyslechnutí, v čemž je zásadní rozdíl.
Pokud žena necítí, že partnerovi může důvěřovat, vnímá životní ohrožení. Muž, který toto nechápe, pak často nevědomky „zraní“ ženu rychlým a neurvalým vpádem nebo prohlášením: „Já jsem ti to přece říkal, že…“
On zmlkne, zatímco ona se zamkne
Zatímco muž při zahlcení emocemi přestává mluvit, žena se v okamžiku ztráty důvěry cítí ohrožena fyzicky – vpádem muže, kterému právě teď z nějakého důvodu nevěří, a tak se stáhne do bezpečného prostoru, kterým může být například uzamykatelná koupelna.
Ta pro ženu představuje pozitivně nabitý prostor, kde se každé ráno zkrášluje a kde se může zotavit a dát dohromady. Jenže bez pocitu důvěry muži neotevře. Zmatený chlap pak stojí přede dveřmi a pokouší se ji přesvědčit, aby otevřela.
„Otevřu, až se napravíš“
V zamčené místnosti si žena zároveň ověřuje, zdali o ni muž stojí a zda bude klepat na dveře. Tím ho nutí k jisté pokoře: „Otevřu, až se napravíš.“ Jde o druh trestání, jako jím je ostatně každé trucování. A jak má muž reagovat? Měl by emoční reakci ženy ustát.
To neznamená škemrat o otevření, ale ani přesun do hospody. Může přes uzavřené dveře říci: „Miláčku, mám tě rád a těším se, až budeš moci vylézt. Do té doby si jdu vyřizovat své věci.“ A udělat to, co právě řekl…
