Když mi před pár měsíci zemřel bývalý manžel, netušila jsem, že po všech těch letech má pro nás přichystáno ještě jedno velké překvapení. Až na pohřbu jsme všichni poprvé spatřili jeho utajovanou dceru.

Za rok mi už bude sedmdesát. Asi se proto nebude nikdo divit tomu, když napíšu, že v posledních letech umírají lidé v mém okolí jak na běžícím pásu. Ze všech kamarádek mi už zůstala jen Marie a před třemi měsíci mi zemřel i můj bývalý manžel Karel. Přestože jsme byly už roky rozvedení, jeho nemoc a následná smrt mne zasáhla mnohem víc, než jsem si vůbec dokázala připustit. A nejen mne, ale i naše dva syny, jejich partnerky a děti a vůbec celou naši rozvětvenou rodinu.
„ Mluvila si včera s Kájou?,“ ozvalo se v telefonu, na jehož druhém konci stála mladší sestra mého muže Eva. „ Už dva dny se mi vůbec neozval a znáš ho, to je nějaké divné,“ lezlo z ní dál jak z chlupaté deky. Ani já jsem se svým bývalým manželem celé dva dny nemluvila a i když se to může zdát normální, u něj to opravdu normální nebylo. Karel žil už téměř dvanáct let sám ve velkém bytě, který koupil kdysi pro něj a svého staršího syna Ondřeje, který zrovna čekal rodinu se svou budoucí ženou. Děda si tehdy myslel, že bude s mladými bydlet společně, jeho představy se však záhy rozplynuly. Jeho syn i s těhotnou přítelkyní společné soužití se stárnoucím otcem dlouho nevydrželi a během několika týdnů si našli vlastní podnájem. Karel tak zůstal ve čtyřpokojovém bytě se dvěma balkony na všechno sám.

Byla to velká láska

Bylo mi mého bývalého líto. Vlastně jsem ho nikdy nepřestala mít ráda. Před lety mne jako mladou holku okouzlil a já jsem se do jeho hlubokých očí zakoukala tak, že jsem neviděla a neslyšela nic okolo. Karel byl klavírista a učitel v hudební škole, což mi velmi imponovalo. Seznámila nás společná kamarádka, která mně pozvala na závěrečný koncert svého malého synka, který zpíval ve školním sboru. Když jsem tehdy na podiu u klavíru uviděla tmavovlasého charismatického chlapíka a hlavně když mne pak kamarádka s tím úžasným pianistou, který jakoby vypadl z nějakého filmu pro pamětníky, seznámila, zamilovala jsem na první pohled. A on taky. Už tenkrát, ve svých jednadvaceti, jsem cítila, že tenhle chlapík bude skvělý otec a že je to pro mě zřejmě opravdu ten nejlepší. Začali jsme spolu chodit a dva roky na to si mne Karel vzal za ženu.
Za totality byla doba zlá a proto jsme se nastěhovali do společného bytu s mojí matkou. Jak už bývá pravidlem, tchýně nebývají většinou příliš oblíbené, a bohužel to platilo i v našem případě. Nebylo ale zbytí a proto se stala společná kuchyň, koupelna i balkon na dlouhé roky naším společným zázemím. Neshody mezi mou matkou a mým manželem se začaly projevovat hned v zárodku, když se však narodil náš první syn, začalo už opravdu přituhovat. Manžel měl ale naštěstí hodně práce a jako uznávaný klavírista odjížděl velmi často na zahraniční turné a po večerech většinou prostě někde hrál. S tchyní tak přicházel do styku celkem minimálně a narážky na to, jak je nemožný a neschopný jsem tedy musela snášet jen já. Tyto spory se však samozřejmě promítaly i do našeho soužití a manžel byl doma čím dál méně. Je až k podivu, že naše „manželství s tchyní“ vydrželo téměř dvacet let, že jsme ve společné domácnosti vychovali dva krásné syny.

Tchyně nám ryla do života

Roky plynuly dál, oba synové už studovali a moje matka stárnula a chřadla. Ubývalo jí psychických i fyzických sil a snad i proto se jednoho dne pohádala s manželem tak, že už to nešlo vrátit zpět. „ Kluci už jsou velký a já už to Evi nezvládám,“ řekl mi tehdy Karel s tím, že nám všechno nechá, sbalí si svých pět švestek a odstěhuje se do služební garsonky, kterou mu škola, ve které učil, poskytla. Naprosto jsem ho chápala a musela jsem jeho rozhodnutí respektovat. Odstěhoval se, náš vztah ale pokračoval dál. Scházeli jsme se v parku nebo v restauraci a pro mě to zase taková změna nebyla. Protože byl manžel často pryč, byla jsem zvyklá být sama. Karlovi však začaly chybět naše společné intimní chvilky a proto jsme se asi po třech letech rozhodli naše manželství ukončit rozvodem. Karel pak žil sám jako kůl v plotě a mně i našim synům ho bylo líto.
Poslední roky svého života už hodně trpěl, protože měl nemocné srdíčko a často velké bolesti. Před lety se přestěhoval do svého velkého bytu, kde byl většinou mezi čtyřmi stěnami sám. Všichni jsme věděli, že je nemocný a že je jeho život na kahánku. Synům, své sestře i mě volal téměř každý den, proto bylo velmi zvláštní, když se celé dva dny neozval. Měla jsem klíče od jeho bytu a když tak dlouho nevolal, rozhodli jsme se ho jet navštívit osobně. Už když jsem odemykala, cítila jsem zvláštní ticho. Karla jsme našli ležet s rozbitou hlavou na záchodě. Ani přivolaný lékař už mu bohužel nemohl pomoci.

Na pohřeb přišla cizí dívka

Pohřeb byl jak se patří na muzikanta velký a honosný. Přišli snad všichni manželovo známí a kolegové, v boční části smuteční síně však stála mladá krásná tmavovlasá dívka, kterou nikdo neznal. Plakala a v její tváři se zrcadlil žal. Domnívali jsme se, že je to jeho bývalá žačka. Když nám pak po smutečním obřadu přišla kondolovat, můj syn se dovolil letmo zeptat, kdo že ona krásná slečna je. „ Já jsme Kristína a Karel byl můj táta,“ procedila mezi slzami a já jsem se zadívala do jejích očí. Byly stejně hluboké jako oči mého manžela a mne v tu chvíli polil zvláštní závan chladivého vzduchu. Cože? Můj muž má dceru? Proč nám to neřekl? A proč neprozradil ani svým synům, že mají krásnou ségru a že studuje medicínu? Všichni jsme civěli doslova s otevřenou pusou a Kristýnu, která jakoby mu po bližším prozkoumání z oka vypadla, jsme pozvali na kar. Manžel nám připravil to největší životní překvapení. Na žal jsme rázem zapomněli a chtě nechtě jsme ho museli vyměnit za tisíce nevyřčených otázek, které už nebudou moci být nikdy zodpovězeny. Mně se však na tom všem zdálo něco divné. Počítala jsem v hlavě roky a pořád mi to nějak nesedělo. Ačkoli jsem nikdy nebyla žádný matematický genius, celkem jednoduše jsem si spočítala, že Kristýnu musel mít můj muž ještě v době, kdy jsme byli spolu. Udělalo se mi zle a měla jsem v tu chvíli chuť tu holku zaškrtit. Byla tak krásná a tak podobná mému muži. Cítila jsem obrovskou křivdu a nenávist. Vždyť on mne musel celou dobu, kdy já ho hájila před svou matkou a snažila se o záchranu našeho vztahu, podvádět!