Stalo se mi to jen jednou, a to když jsme koupili naši chaloupku na kraji lesa. Kdosi mi zaťukal na okno a já je najednou uviděla.
Před patnácti lety jsme si s manželem pořídili chatu u lesa. Tehdy byl nádherný červnový večer, když jsme tam prvně spali. Děti i manžel usnuli okamžitě, já ale nemohla zabrat.
Kolem půlnoci mě probudilo zaťukání na okno. Zvedla jsem hlavu a zdálo se mi, že jsem zahlédla za oknem tvář. Vylezla jsem z postele a podívala se z okna – měsíc byl v úplňku...
Podivně kvílely
V zadním rohu zahrady, tam, kde začíná za naším plotem les, jsem zahlédla několik temných postav. Ve světle měsíce bylo vidět, jak tam poskakují dokola. Plížila jsem se podél domu, abych na ně viděla lépe. Poskakovaly tam rozcuchané ženy v podivných šatech. Zůstala jsem stát a pozorovala je.
Pak se najednou jejich těla začala pomalu ztrácet, až byly pryč. Celá omámená jsem se vrátila dovnitř a zalezla pod peřinu. Ráno jsem přemýšlela, jestli to mám někomu vyprávět, ale usoudila jsem, že by se mi všichni smáli.V poledne jsme se všichni vydali do místní hospody na dobrý oběd.
Příběh o velké lásce
„Tak vy jste ti noví majitelé chaty na Divém palouku?“ dal se do řeči hospodský. – „Proč na Divém?“ podivil se manžel. „Spousta lidí tvrdí, že viděli v těch místech v noci divé ženy. Stávala tam kdysi myslivna.
Podle pověstí se myslivec zamiloval do víly. Jenže byl ženatý,“ zasmál se hostinský. „Scházel se s tou vílou na palouku a tam je načapala jeho žena. Sebrala mu pušku a manžela zastřelila a vílu proklela. Ta se proměnila v divoženku.
Od té doby každý úplněk tančí se svými družkami právě na tom místě, kde její milý zemřel, a pláče pro něj,“ vysvětlil. Od té doby každý úplněk čekám, jestli se divé ženy zase neukážou. Ale už jsem je nikdy nespatřila.
Jana (57), Turnov
