V každém vztahu se musí dělat kompromisy. Jenže jaká je zdravá hranice mezi konstruktivním kompromisem a mučivým omezováním sama sebe?
Každý by si ve vztahu měl udržet něco ze sebe a partner by to měl tolerovat. Ve chvíli, kdy to už nejde, pak už asi nemá cenu dál pokračovat. Lidé se přirozeně brání změnám a neradi se přizpůsobují.
Nakolik se kvůli partnerovi vzdáte toho, na čem vám záleží, záleží jen na vás. Dejte si ale pozor, abyste se nevzdala toho, co je pro vás opravdu důležité, kvůli vztahu, který by dusil vaši vlastní osobnost.
Vztah má sloužit vám. Nikdy ne naopak!
Je správné myslet na blaho vašeho drahouška, ale v zájmu duševní hygieny nesmíte zapomínat ani na sebe. Fungující vztah vyžaduje spoustu práce. Na začátku vztahu bývá vždycky nutné obrousit hrany odlišných pohledů, a tak jsou kompromisy nutné.
Nesmí ale omezovat veškeré naše potřeby a touhy. Když začne jít o narušení hranic naší osobnosti, začnou se ve vztahu objevovat neblahé trhliny.
Vaše pocity jsou tím hlavním kompasem
Nic nezabije vaši duši víc, než když se budete snažit zalíbit a přizpůsobit odlišným zvykům svého partnera a zapomenete žít svůj vlastní život. Pokud se pak třeba rozejdete, budete těžko hledat zpátky sama sebe. Někdy se vyplatí být trochu víc sobecká.
Hranice mezi sobectvím a snahou ubránit si svou vlastní osobitost je velmi těsná. Stačí se spoléhat na svoji intuici a pocity. Když se uvnitř vás rozsvítí kontrolka, a vy ucítíte úzkost, ba tíseň, je dobré se zastavit a zpozornit.
