Desetiletý vztah s mladším mužem zpečetila Marie Rottrová utajenou svatbou!

Třetímu manželství se nejprve trochu bránila, ale pak pochopila, že nechce být sama!

Jedna z našich nejlepších zpěvaček Marie Rottrová (78) má ve svém repertoáru mnoho krásných písniček o lásce. Měla z čeho čerpat. Sama si jich také pár prožila, šťastných i těch tragických.

Už více než půl století nám Marie Rottrová (78) zpříjemňuje život svými písničkami. Vždy si dokázala udržet svoji úroveň okouzlující dámy a nikdy se posluchačům nepodbízela. Kariéra zpěvačky ale v mládí nebyla tím, o čem by nějak dramaticky snila. Chtěla se věnovat jiným profesím, to jí ale nebylo dopřáno.

Také vás může zajímat ...

Nedostala se na vytoužené školy!

Marie prožila hezké dětství bez velkých starostí. Hudební talent zdědila po otci, který byl varhaníkem a sbormistrem. V mamince zase našla obětavou ženu, která zůstala v domácnosti, aby se jí mohla věnovat. Měla v ní rovněž vzor v tom, jak se mají ženy oblékat.

Nikdy jí nevídala v kalhotách, vždy v šatech s dalšími módními doplňky jako kloboukem nebo lodičkami. Tehdy chodila takto oblékaná většina žen. Móda se změnila až v sedmdesátých letech, kdy kalhoty začaly nosit i dívky a dámy.

Marie v jednom rozhovoru vzpomínala, jak jela v sedmdesátých letech zpívat do Sovětského svazu a byla jedinou ženou v kalhotách. „Ostatní se za mnou kvůli nim otáčeli, přitom u nás už to v té době bylo běžné dámské oblečení,“ uvedla.

Než ale k nějakému koncertování a popularitě došlo, musela si Marie projít složitější cestou, která zahrnovala i pár zklamání.

Přála si studovat na střední pedagogické škole a pak vyučovat. Neměla k tomu ale vhodný „kádrový profil“, oba rodiče byli totiž věřící. Nastoupila tedy na gymnázium v Bohumíně. Druhé rozčarování pak zažila, když toužila stát se právničkou. Na právnickou fakultu ale neměla šanci být přijata.

Musela tedy nastoupit do práce. Nastoupila do České spořitelny v Ostravě a na tu dobu dodnes ráda vzpomíná. „Kdybych nezačala zpívat, zůstala bych tam a myslím, že bych v bankovnictví udělala i kariéru,“ přiznala.

Zpěvačkou být neplánovala

Na základní škole chodila Marie do Lidové školy umění a učila se tam hrát na klavír. Přihlásila se na konzervatoř, ale když tam ve čtrnácti letech dělala zkoušky, řekli jí, že ještě nemá vyzrálý hlas. Měla přijít za rok. To už ale byla na gymnáziu, kde se jí líbilo. Tam zpívala ve školní kapele.

Zpěvu se věnovala i v době, kdy pracovala ve spořitelně. Cestu ke slávě začala poměrně pozdě, až v třiadvaceti letech. Tehdy se díky bratrovu upozornění přihlásila do soutěže Hledáme nové talenty. Postoupila až do finále, ale skončila na celkovém čtvrtém místě. Mrzet jí to nemuselo, protože si ji vyhlédli lidé z televize a rádia.

O další práci tak měla postaráno. První písnička, kterou Marie nahrála, se jmenovala Feferony. Jí samotné se nijak nezamlouvala, hlavně proto, že byla trochu zaskočena svým hlasem. Ve studiu ale měli jiný názor a přišly další písně. Teprve v 28 letech se ale vydala na profesionální dráhu.

Nehnala se ani za úspěchem ani za penězi, všechno, co se pak odehrálo, se stalo celkem přirozeně. „Vůbec mě nenapadlo, že se tím budu živit, a že bych mohla být známou zpěvačkou,“ konstatovala. Díky krásným písničkám se rychle dostala do povědomí lidí a brzy se stala opravdovou hvězdou.

Písnička pro mrtvou lásku

V době, kdy se stala zpěvačkou na plný úvazek, byla Marie už řadu let vdaná. Hudebníka Vlastimila Kučaje (+56) si vzala, když jí bylo dvacet roků. Poznali se v kapele, ve které společně vystupovali. Měli spolu dva syny, ale manželství nakonec ztroskotalo kvůli jejich rozdílným povahám.

Vnímavé Marii dost vadila partnerova citová netečnost. Nikdy jí prý neřekl křestním jménem. Rozvod po deseti letech proběhl poklidně a do konce života mezi ní a Vlastimilem dál zůstalo přátelské pouto. Vlastimil pro Marii dál skládal písničky. Další velký osudový vztah měla zpěvačka rovněž se členem své kapely.

Richard Kovalčík (+37) byl mužem, kterého hodně milovala. „Měla jsem ohromné štěstí, dávala jsem mu maximum a on mi stejnou měrou vracel,“ popisovala, jak moc pro ni Richard znamenal.

O to bolestnější pak byla jeho ztráta. Bylo mu pouhých sedmatřicet let, když v březnu roku 1975 zemřel na rakovinu. Pro Marii to byla obrovská rána, ze které se dlouho vzpamatovávala. Pomáhala jí v tom jedna slavná písnička, která dodnes patří v jejím repertoáru k těm nejprocítěnějším.

Jmenuje se To mám tak ráda a Marie v jednom rozhovoru přiznala, že je právě o Richardově odchodu. Smutné období poloviny 70. let pak kulminovalo další osobní tragédií, kdy zpěvačce zemřel tatínek.

Útěk od mikrofonu do Německa

U svých posluchačů slavila Marie sice v následujících letech úspěchy, ale v osobním životě tak trochu strádala. Nakonec to vyústilo v syndrom vyhoření.

Při zpětném ohlédnutí zpěvačka viděla dané období jako čas, kdy jen živila kapelu, byla sama na syny a její manažer jí stále plnil diář. Přestala mít ze zpívání radost. Na čas pak svoji kariéru přerušila. Souviselo to s jejím novým vztahem, který přinesl další manželství.

Oním vyvoleným byl německý podnikatel českého původu George Burgerstein (73). Marie se za manželem přestěhovala do Německa, zpátky do Česka se pak vrátili, když Georg v 90. letech začal podnikat v Praze. Ani tenhle vztah ale nakonec nevydržel, i když důvody zpěvačka nikdy neobjasnila.

Stál o ni, tak se rozvedl a oholil!

Po druhém rozvodu a jedenáctiletém období bez partnera se zdálo, že téma lásky se pro populární zpěvačku už vyčerpalo. Nebyla to pravda, protože na ni čekal ještě jeden důležitý muž jejího života. A čekal na ni opravdu dlouho. Milan Říha (62) byl jejím celoživotním fanouškem.

Marii s ním seznámila její kamarádka, textařka Jiřina Fikejzová (93). Zpěvačku od sblížení odrazoval nejprve věkový rozdíl. Také se jí nelíbil Milanův knír. A k dovršení všeho byl ještě ženatý. Milan ale o Marii opravdu hodně stál. Rozvedl se, knír shodil a takhle se dostali na jeden z koncertů své favoritky.

Ona sice měla dál pochybnosti a obavy, jestli může takový vztah fungovat, ale současně věděla, že potřebuje někoho, kdo při ní bude v dalších letech stát. Dala Milanovi šanci a byla to dobrá volba. Oba zjistili, že jsou si opravdu velmi blízcí. „Spojuje nás láska, vzájemný respekt a také to, že jsme rodinné typy,“ uvedla Marie.

„Nemusíme chodit do společnosti, rádi trávíme čas doma.“ Nezůstalo jen u obyčejného chození, později došlo dokonce i na třetí svatbu. Ta zůstala utajená médiím dost dlouho – skutečnost, že je vdaná, oznámila sama zpěvačka až dva měsíce po obřadu. Mezitím to vypadalo na konec její kariéry.

Se svými fanoušky se sice rozloučila při příležitosti svých sedmdesátých narozenin, ale pak pochopila, že to byla chyba. Nádherné písničky, kterých za ty roky Marie Rottrová nazpívala opravdu hodně, si tak můžeme užívat živě i v současnosti!

Píseň, která ji proslavila, neměla na první pokus úspěch!

Jednou z prvních úspěšných písniček Marie Rottrové byla skladba Lásko. Ta se líbila dokonce i jejímu tatínkovi, který jinak populární hudbu moc neuznával.

Autorem písničky byl Jaroslav Wykrent (77). Ten se pak stal i zpěvaččiným dvorním skladatelem. Zajímavé je, že při prvním nazpívání uvedený song zapadl. Marie se k němu vrátila znovu po třech letech se změněným aranžmá.

Křehká písnička vyzněla už úplně jinak a její krása dojímá dodnes. Jaroslav pak napsal pro Marii i skladby jako Řeka lásky nebo Skořápky ořechů.

Měla tajný poměr s populárním hercem a komikem?

V roce 1981 se na Slovensku natáčel muzikál Neberte nám princeznu. Vněm si zahrála i Marie Rottrová. Dalším z herců byl i Luděk Sobota. Mezi oběma proběhl tehdy krátký a přísně tajný románek.

Jak Luděk, tak Marie vše přiznali až po mnoha letech, bez uvádění nějakých podrobností. „To nebyl žádný vztah. A já bych to raději nekomentoval,“ prohlásil Luděk. Marie na dotaz novinářů, prohlásila, že „něco proběhlo“, ale románkem by to prý nenazvala.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...