Jako s malým dítětem Neustále mu radíte, co by měl a neměl dělat? Je jasné, že to myslíte dobře, ale tímto stylem se stavíte do pozice toho chytřejšího, který ví, co je nejlepší. Žena, která takhle mluví se svým partnerem, je přehnaně úzkostná a tímhle přístupem se snaží brát vše do svých rukou.
Možná vyrůstala v rodině, kde žena velela, a muž se podřizoval. Pokud vedle sebe nemáte vyloženě submisivního muže, nebude mu to vůbec příjemné. Buď se bude bránit, nebo z pohodlnosti poslechne, ale vnitřně nebude spokojený. V otravných otázkách O věci nežádáte muže jasně a přímo, ale útočíte na něj pomocí nepříjemných a všetečných otázek? Je dobré změnit styl komunikace. Stačilo by říct něco ve smyslu „Mohl bys, prosím, vynést ty odpadky?“. Jenže vy místo toho řeknete „Proboha, to nevidíš, že ten koš už úplně přetéká?“ Takovou kritikou, která nese jasné známky manipulace, v partnerovi vyvoláváte akorát pocity viny.
Tím ale ničeho nedosáhnete, jen se řítíte do velkého průšvihu. V příkazech a rozkazech Nepřipouštíte žádnou diskuzi, rozhovor nebo snahu vyslechnout názor toho druhého? Jen samé příkazy a oznámení, s nimiž nemá ten druhý šanci pohnout? „Na dovolenou pojedeme v prvním týdnu července.
“ Hotovo, tečka. Tím opět ukazujete svou nadřazenost a neúctu. „To se samozřejmě žádnému muži nelíbí. Někteří se pro klid v rodině podřídí, ale spadne jim jejich ego. Přestanou se s vámi cítit dobře a budou mít tendence vám zahnout.
Jako jejich matka Muži nesnáší zdrobněliny švitoření a komunikaci sladkou, jako cukrovou vatu. Jsou i muži, kterým to vyhovuje, ale většině to příjemné není. Věta: „Kolik chceš knedlíčků?,“ přivádí muže k nepříčetnosti.
Takhle s nimi možná mluvila v dětství jejich matka, ale od partnerky chtějí něco jiného. Takto často mluví ženy, které se bojí vyrůst. Řeč dítěte jim dává větší pocit bezpečí, možná se i vedle svého muže cítí být dítětem.
Rovnocenní partneři spolu každopádně takhle nemluví.
