Jana Preissová – Křehká kráska v depresi

Jana (70) se narodila v Plzni, ale dětství prožila v Rokycanech. Tatínek byl konstruktér a maminka dámská krejčová. Oba už od mládí ochotničili a vystupovali na nejrůznějších estrádách. Janu brali všude s sebou už jako batole. Jí byl ale bližší tanec a v koutku duše snila, že se z ní stane primabalerína. Jenže sen se rozplynul ve čtvrté třídě.

Vážně onemocněla a rok se nesměla fyzicky namáhat. S baletem se tedy musela rozloučit. Později na gymnáziu uvažovala, že půjde na medicínu nebo archeologii. Nakonec jedna kulturní referentka z obecního úřadu v Rokycanech v Janě objevila umělecké nadání a přesvědčila ji, ať se přihlásí na DAMU. Přijali ji. Zprávu s maminkou oplakala.

Osudová láska Na DAMU studovala v ročníku Miloše Nedbala (†76). Pak se jednou na schodech fakulty potkala s Viktorem Preissem (71). Nejprve spolu kamarádili. Ve čtvrtém ročníku se rozhodli, že se vezmou. Janě byla tehdy za svědka profesorka Eva Kröschlová (91), která Janu učila jevištní pohyb. Společný život pak mladí, nadějní studenti zpečetili obyčejnou, zato veselou svatbou.

V kapse měli tehdy jen pár korun a v domácnosti si museli vystačit jen s pár hrnky a talíři. K servírování jim posloužily i krabice od filmů. Režiséry mladý atraktivní pár zajímal a rádi jej obsazovali do televizních filmů a inscenací. Jana z toho ale nadšená nebyla. Připadalo jí, že jim tak každý může nahlížet do soukromí.

Také vás může zajímat ...

Přitom televizní pohádka O Pomněnce z roku 1971, kde oba hráli, se stala právě díky nim nezapomenutelnou.

Tak křehká

Když jí režisér Jiří Menzel (80) v roce 1967 nabídl první filmovou roli v poeticky laděné komedii Rozmarné léto, bylo jí devatenáct. Okouzlující, půvabná a křehká akrobatka Anna s Janou úplně splynula. Před kamerou se pohybovala přirozeně, spontánně a živočišně. Během natáčení se Jana setkala s těmi největšími hereckými hvězdami. Jednou z nich byl Rudolf Hrušínský (†73).

Ve filmu s ním sehrála milostnou scénku, která snad nemá na plátně obdoby.

Hrušínský při ní na mladičkou herečku hledí tak toužebně a zcela pohlcen její krásou, že divák nabude dojmu, že nevyhnutelně dojde k tělesnému sblížení.

Popelku odmítla

Když však kamera zabere Hrušínského ruce je vidět, že Janě masíruje kotník. Scénu museli točit několikrát, protože se oba aktéři často smíchy úplně odbourali. Mnoha cenami ověnčený film pak přinesl mladinké herečce nebývalý úspěch. V roce 1973 si ji Václav Vorlíček (88) vybral z celého zástupu hereček do role Popelky. Jenže když jí sdělil termín natáčení, Jana musela od role odstoupit.

Byla těhotná a v té době by už měla takové bříško, které by nešlo zamaskovat. Navíc by nemohla v pokročilém těhotenství jezdit na koni. Volba tak nakonec padla na Libuši Šafránkovou (65). V roce 1977 Jana dostala od Marie Poledňákové (76) nabídku zahrát si v rodinné komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku. Ještě netušila, jak obrovskou popularitu jí to přinese.

Režisérka roli baletky Anny napsala Janě přímo na tělo. Účinkování v pokračování Jak dostat tatínka do polepšovny si ale dlouho rozmýšlela.

V tu dobu byla na mateřské dovolené a starala se o dvě děti.

Nejlepší role

Mladšímu synovi byly teprve tři měsíce a Jana ho ještě kojila. Nakonec ji přemluvil manžel. Na Hrubou skálu, kde se mělo v létě točit, vyrazil s ní a o děti se tam celou dobu staral. Díky oběma snímkům pak byla Jana označována za nejkrásnější a nejpopulárnější českou filmovou maminku. V soukromí ovšem přiznává, že k ideálu má daleko.

Ve snaze dětem vytvořit to nejlepší zázemí je až nepřiměřeně úzkostlivá, což občas její syny omezovalo. Navíc ji ničí splíny. Jednou její potomek do slohové práce napsal: „Moje maminka je herečka, která schovává pod maskou trápení.

A pak se odlíčí, přijde domů a tam se všechno ukáže!“

Nikdy si nevěřila

Zajímavé je, že Jana nebyla nikdy zdravě ctižádostivá a vždycky se držela v ústraní. Netrápilo ji, jestli tu či onu roli dostane. Stále o sobě pochybovala a dodnes pochybuje. Dokonce o sobě tvrdí, že na tohle povolání vlastně nemá vůbec povahu. Ve skutečnosti je totiž introvertka, což je u herce nezvyklé. Odjakživa trpí trémou a prvních deset minut na jevišti je pro ni velmi traumatizujících.

Mimořádně nadaná a půvabná herečka po úspěchu v Rozmarném létu se během následujících 40 letech objevila už jen v devíti filmech. Mnohem častěji byla vidět v televizi. Pravdou je, že si role hodně vybírá. K dalšímu natáčení se rozhodla až po dlouhé pauze. V roce 1994 bravurně ztvárnila matku představenou v historickém dramatu Řád. Za svůj výkon obdržela Českého lva za vedlejší roli.

Zaujala i rolí profesorky v seriálu režiséra Karla Smyczka (68) Dobrá čtvrť.

13. komnata

Na pohled ideální manželství hereckého páru ve skutečnosti zažilo nejedno zemětřesení. Charismatický Viktor měl velký úspěch u žen a Jana se snažila udržet si nadhled. Byly ale doby, kdy musela vynaložit velké úsilí, aby vztah udržela. Manžel si totiž našel milenku, která s ním otěhotněla a narodila se jim dcera. Celou záležitost se snažil utajit.

Po čase byla ale situace tak neudržitelná, že šel s pravdou ven. Pro Janu to byla strašná rána, stáhla se do ústraní. Do toho se přidaly problémy se synem Martinem (45), kterému se nedařilo v pracovním ani osobním životě. Smutky a problémy utápěl v alkoholu a pomýšlel na sebevraždu, až skončil v psychiatrické léčebně. Na Janu navíc dolehlo stáří a těžko se s ním vyrovnávala.

Naštěstí čas všechny rány zahojil. O svém manželovi stále mluví s něhou v hlase a nedá na něj dopustit. Je prý to nejlepší, co ji v životě potkalo.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...