Jiří Adamíra – strohý gentleman se dokázal kvůli lásce poprat

Jeho charisma, podmanivý hlas, inteligence a anglický smysl pro humor by ho hravě vynesly mezi oblíbené herce i v Hollywoodu. Každá jeho role byla hereckým koncertem. .Kamkoli vstoupil, šly všechny přítomné ženy bez ohledu na věk do kolen.

Adamíra ženy miloval, i když byl prý v mládí velmi nesmělý. Kvůli lásce se dvakrát rozvedl a jeho třetí partnerka si ho odmítla vzít, i když ji o ruku žádal několikrát. Adamíra stál například za krachem prvního manželství svého kolegy Josefa Langmilera (†83) s herečkou Ljubou Benešovou (†92), kterou mu přebral.

Také vás může zajímat ...

Langmiler z toho byl nešťastný, takže se s Adamírou několikrát popral, až je museli od sebe odtrhávat. Jiřího Adamíru často nazývali českým Gregory Peckem (†87), a když na divadelních prknech hrál roli Richarda III., kritici ho přirovnávali dokonce k Laurenci Olivierovi (†82). Narodil se v Dobrovici na Mladoboleslavsku. Jeho otec Vladimír pracoval jako matematik, ale duší to byl malíř.

Některé jeho obrázky z cest, hlavně z ruského Dálného východu, kde trávil dlouhý čas jako legionář, dodnes visí na stěně u jeho vnuka Marka (58).

Matka Marie se starala o domácnost, jak bývalo tehdy ve středostavovských rodinách zvykem, neboť žili v jedné z lepších pražských čtvrtí – ve Vršovicích.

Všestranný kluk

Už jako kluk byl Jiří nesmírně přemýšlivý a citlivý. Měl ohromný smysl pro spravedlnost, který v něm zůstal až do dospělosti. O svou o tři roky mladší sestru Miladu se vždycky pečlivě staral a ochraňoval ji. V dětství měl na něj velký vliv především otec. Táty si velmi považoval a spoustu věcí, které mu říkával, vyznával do konce života.

Například to, že člověk se předně musí snažit poznat sám sebe, aby mohl poznávat ostatní. Nesmírně si vážil otcovy tolerantnosti a podědil i jeho malířský talent.Adamíra vynikal i ve sportu. Vystřídal mnoho disciplín, a hokej hrál dokonce závodně. Díky aktivnímu pohybu a dobré genetické výbavě si udržel štíhlou a pružnou postavu až do pozdního věku.

Když ukončil měšťanku, nastoupil na gymnázium ve Vršovicích.

Hrabal na scéně

Odmítal se ale učit němčinu na protest proti německé okupaci a zapojil se i do odbojové činnosti. Kvůli tomu musel gymnázium opustit a přejít na průmyslovku na Smíchově. Tady odmaturoval s odřenýma ušima. Technický obor mu byl na hony vzdálený. V roce 1944 byl totálně nasazený v Hannoveru, kde zažil svoje nejhorší období. Mluvil o něm ale zřídka.

Když se vrátil, často jezdíval navštěvovat prarodiče do rodné Dobrovice. Na tamním nádraží potkával tehdy třicetiletého Bohumila Hrabala (†83). Budoucí spisovatel tu prodělával zácvik na výpravčího a zároveň sbíral zkušenosti, které později zúročil ve slavné novele Ostře sledované vlaky. Ačkoli Adamíra jeho knihy miloval, sám nedostal možnost si v jeho dílech zahrát.

Tehdy ovšem o kariéře herce neuvažoval a okolnosti, které ho v devatenácti nasměrovaly k divadlu, byly spíš shodou náhod. Za války se s kamarádem pokoušeli hrát a ten mu jednoho dne oznámil, že je oba přihlásil na zkoušky do divadla. Adamíru vzali, kamaráda ne. A divadelní svět Adamíru natolik nadchl, že se rozhodl studovat divadelní vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.

Brzy ale zjistil, že vysoká škola a profesionální herectví lze z časových důvodů skloubit jen ztěží. První stálé divadelní angažmá pak získal v Divadle pracujících ve Zlíně, které v roce 1946 zahájilo svou činnost. Když si odsloužil povinnou vojenskou službu, nastoupil do Státního divadla v Ostravě, kde zůstal osm let. Odtud přešel do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého.

Po příchodu do Prahy se mu začaly hrnout nabídky k filmu, do televize, dabingu i rozhlasu. Přinesly mu popularitu, ačkoli byl hereckým králem hlavně na divadelním jevišti.

Právě tady mohl totiž předvést sílu a hloubku svého hereckého umění.

Pan profesor

Jeho poslední divadelní štací bylo Národní divadlo, kam přešel po sametové revoluci a současně začal také vyučovat na pražské DAMU. O popularitu nestál, rozhovory nedával a novinářům se obloukem vyhýbal. Na zkoušky prý přicházel vždy dokonale připravený a soustředěný, náročný byl k sobě i druhým.

Pokaždé dokázal režisérovi nabídnout několik možných pojetí role, a ještě uměl poradit kolegům, jak to udělat, aby výsledek byl co nejlepší. V roce 1989 se dočkal i titulu zasloužilý umělec. Také v rozhlase pracoval často a dostával protichůdné role. Měl možnost dělat komedie, četbu na pokračování i filozofické texty a ve všem vynikal.

Adamíra měl velkou slabost pro ženy a ženy měly slabost pro něj.

Po letech s Jiřího synem.

Pro lásku všechno?

Byl dvakrát ženatý. S třetí osudovou ženou Hanou Maciuchovou (74) se seznámil během natáčení televizní inscenace „První radosti“, kterou režíroval Jan Matějovský (†60). Krásná, mladá, temperamentní, inteligentní a o dvacet let mladší herečka Adamíru očarovala na první pohled. Tehdy byl ale ženatý s Ljubou Benešovou (†92), se kterou měl jedenáctiletého syna Marka (58).

Dlouho bojoval sám se sebou, zdali má rodinu opustit. S Hanou se proto stále scházeli a rozcházeli, ale bez sebe být nedokázali. Nakonec se Adamíra rozvedl. Hana si ho však nikdy nevzala, přestože ji prý o ruku žádal několikrát. Možná se bála, aby jim krásný vztah nakonec nezevšedněl.

Syn Marek, který je dnes vyhlášeným kardiochirurgem v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) se s odchodem otce za jinou ženou nesmířil nikdy. Adamíra s Maciuchovou žádné potomky už neměli, protože Hana v pětatřiceti těžce onemocněla a po náročné operaci ji lékaři sdělili strašlivou zprávu, že už nikdy mít děti nebude.

Jiří Adamíra patřil k nejlepším českým hercům druhé poloviny dvacátého století. Úchvatné herecké výkony podával nejen díky svému nesporném talentu, ale i pronikavému intelektu a hlubokým znalostem.

O svých rolích přemýšlel a byl velmi zodpovědný i k samotnému divákovi.

Předčasná ztráta

S jeho fascinujícím osobním charismatem se pojil i odzbrojující suchý humor a ironie. Jeho obdivuhodnou kariéru předčasně ukončila rakovina páteře, které podlehl v roce 1993. Po celou tu dobu mu byla jeho láska, Hana Maciuchová, oporou a pečovala o něj.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...